REZERVOVANOST K CIZÍM LIDEM
Co se týče otázky rezervovanosti australského ovčáka k cizím lidem se standardy nepatrně liší. Zatím co ASCA standard hovoří jednoznačně: je rezervovaný k cizím lidem, nevykazuje však plachost. AKC a FCI standardy používají slovní spojení: může být rezervovaný při počátečním setkání.
Rezervovanost k cizím lidem by se dala považovat za nástroj hlídacího instinktu. Jen velice stěží může být pes zároveň dokonale společenský a přátelský k širému okolí a dobrým hlídačem.
Přirozená rezervovanost k cizím lidem se může projevit v rozličných stupních v závislosti na situaci, pova
ze a socializaci. Běžnou reakcí australského ovčáka na cizí lidi je ignorace. Veškerou lásku a pozornost věnují pouze úzkému okruhu lidí, které přijali za své. Zejména v případě náhlého narušení osobního prostoru psa, můžeme očekávat různé stupně i formy reakcí.
Vysílání konejšivých signálů, odstoupení směrem od člověka, který narušuje osobní prostor a „zamrznutí“, lze považovat za přirozené reakce psa, který prostě netouží po tak těsném kontaktu s cizím člověkem. Reakce typu vrčení → cenění zubů → výpad lze považovat za projevy bázlivosti či nevyrovnané povahy. Neadekvátní agresivní a bázlivé reakce musí být vždy považovány za nepřípustné. Přes to je posouzení „adekvátnosti“ reakce psa s ohledem na situaci složitou záležitostí, žádající si podrobnou analýzu dané situace podloženou znalostmi z oblasti etologie.
Přílišná plachost a bázlivost
Je třeba počítat s tím, že agresivní reakce jsou velice často produktem strachu. Každý pes má práh, po jehož překročení jde do reakce (FFF = fight, flight, freeze), jindy. To vše v závislosti na zkušenostech, situaci i již asi stokrát jmenované „vyrovnané povaze“. Je dobré mít na paměti, že agresivita jako taková je vždy produktem stresu a nástrojem zachování kontroly.
Možný způsob řešení: Pokud jste majitelem bázlivého psa, nastudujte si více k výše zmiňovaným pojmům a vyhledejte odbornou pomoc. I s vysoce reaktivním psem se dá pracovat, jen odpověď na otázku jeho využití v chovu, by dle mého názoru měla být záporná.
Pokud plánujete přírůstek v podobě štěněte australského ovčáka, vřele bych doporučila nastudovat alespoň základy etologie psa (skvělé publikace jsou dle mého názoru: Co má pes na jazyku od Stanleyho Corena a Konejšivé signály od Turid Rugaas). Nebuďte slepí k jeho způsobu komunikace. Počítejte s tím, že mezi základní potřeby, o které je každému živému tvorovi přirozené usilovat, patří krom jídla, vody, vzdálenosti od zdroje teploty i kontrola. Co si představit pod pojmem kontrola?
Je to možnost ovlivnit svůj vlastní osud i okolí, zkrátka mít možnost volby. Nedostatek kontroly vždy způsobuje stres a ten pak následně spouští kaskádu dalších reakcí.
Aussíkovi byly dány do vínku povahové vlastnosti pomáhající mu plnit úkoly, pro které byl vyšlechtěn. Rezervovanost k cizím lidem (absence společenské reakce typu: WOW! Člověk! Musím ho přivítat!) mu při hlídání svého domova byla nemalým pomocníkem.
Proto socializaci svého štěňátka australského ovčáka veďte s citem a vědomím, že se nejedná o retrívra, kterému je láska snad ke všemu živému přirozená. Skutečně mu od své podstaty nemusí být příjemné tolerovat každodenní „výpady“ kolemjdoucích lidí fascinovaných roztomilou kuličkou. Navíc velice mnoho takových situací probíhá zatímco je štěně na vodítku nebo v náručí. Nemá tedy možnost odejít v případě, kdy mu je kontakt s cizími lidmi nepříjemný.
Vřele bych doporučila pozorně sledovat reakce svého čtyřnohého parťáka a v případě nouze zasáhnout. Šijte socializační plán svému štěněti na míru. Ideálně tak, aby se po celou dobu cítilo uvolněně a odneslo si vždy pozitivní či minimálně neutrální zkušenost (nikoliv negativní). Budujte od začátku ve svém psovi důvěru ve vaše schopnosti zajistit mu bezpečí. Nikoliv přesvědčení o tom, že pokud si chce zabezpečit svoji základní potřebu „kontroly“, musí zasáhnout sám. Bohužel jsem byla svědkem již mnoha případů, kdy majitelé ve snaze zajistit svému štěněti skvělou socializaci napáchali více škody než užitku.
Nácvik manipulace
Je základní složkou výchovy každého psa bez ohledu na plemennou příslušnost. Přesto bych ráda na tento bod upozornila. Ačkoliv standard připouští rezervovanost k cizím lidem, měl by australský ovčák s klidem zvládat rozličné druhy manipulací od cizí osoby v případě, že proti tomu majitel nic nenamítá. V životě australského ovčáka nastane velké množství situací, kdy se vám předchozí trénink manipulace bohatě vyplatí (vyšetření DOV, stříhání drápků, čištění uší, ošetření na veterinární klinice, práce rozhodčího ve výstavním kruhu či na popisné přehlídce,…) Samozřejmě se dá postupovat stylem „pořádně svého psa podržte“, který je ovšem pro psa značně stresující právě z důvodu ztráty kontroly nad situací. Ale proč na to nejít zábavnou formou a za pomoci hry?
Jak na to? Princip všech cvičení má stejný základ: pes má vždy možnost volby! Je jen na nás připravit situaci tak, aby si pes vybral to, co se nám hodí. Následujícími modelovými situacemi se vám pokusím trošku přiblížit dva možné přístupy k nácviku manipulace.
1. „Nech si vyčistit uši“ (stejně dobře se cvičení hodí na nácvik česání, aplikaci očních kapek, prohlídku tlapek, prohmatávání různých oblastí těla, otevírání tlamy a sahání do ní)
Základem tohoto cvičení je tvarování žádoucí reakce za pomoci odměn při zachování pocitu kontroly ze strany.
V první fázi velice krátce pracuji s předmětem (uchošťourem). Nechám psa, ať se s ním seznámí a při tom odměňuji pohled na předmět či jeho očichání atd. Na tomto bodě nezamrzám příliš dlouho.
Následně pracuji za pomocí markeru a odměn na toleranci přiblížení předmětu směrem k tělu psa. Pokud pes na přiblížení zareaguje tím, že odstoupí, předmět od něj oddálím a následně pokus opakuji. Je vhodné postupovat s citem. Po psovi, o kterém vím, že je nedůvěřivý k neznámým situacím nebudu chtít, aby toleroval prudké pohyby, ale na začátek zvolím jen nepatrné a opatrné přiblížení. Je 100x efektivnější postupovat po malých krůčcích vpřed, než si na začátek zvolit pro psa nedosažitelnou metu a následně pak celou dobu tréninkové lekce „couvat“.
Pokud váš pes zvládá různé variace přiblížení předmětu směrem k němu, začněte s dotyky na různých částech jeho těla. Na začátek opět jen letmé dotyky a posléze více a více patrné.
V průběhu prací s předmětem stejným způsobem pracuji s přibližování ruky uchu, dotyky ušního boltce, braní boltce do ruky a držení po různě dlouhou dobu.
Následně tato dvě cvičení spojím. Chytím a „odklopím“ ušní boltec a pracuji s přibližováním „uchošťouru“ směrem k uchu, následným dotykem o různé intenzitě, trvajícím různě dlouho dobu. Pak začnu simulovat pohyby při čistění ucha.
Později můžeme „do hry“ přizvat „proškoleného“ pomocníka, který se psem projde všechny výše zmiňované kroky, zatím co vy budete označovat a odměňovat žádoucí reakce vašeho psa stejným způsobem, jak jste zvyklí z předchozí hry. Jen mějte na paměti, že pokud zahajujete práci s asistentem, je zapotřebí začít cvičení „od píky“ bez ohledu, jak moc jste pokročili při společné hře. Vždy je zapotřebí pracovat jen s jedním kritériem.
Po celou dobu cvičení má pes možnost volby. Pokud mu bude situace nepříjemná, může kdykoliv odejít. V žádném případě v tom svému psovi nebraňte. Kontrola je základní potřebou každého psa. Pokud budete postupovat s citem a správně odměňovat žádoucí chování vašeho psa, bude výsledkem vaší práce pes, který bude toužit po tom, abyste mu vyčistili uši, ostříhali drápky atd. a bude tak milovat i úkony, které pro psy bývají „nepříjemné“.
2. „Stříhání drápků“ (manipulace od veterináře atd.)
Základním principem tohoto přístupu je práce se zdroji při zachované možnosti kontroly nad situací.
Od začátku pracujeme s prvkem manipulace od cizí osoby a prvek kontroly je zabezpečený spouštěčem ze strany psa, který má tu moc „zastavit veškeré dění“.
Popišme si to ve spolupráci s videem ;o)
Na prvním záběru (0:15-0:30) si můžeme všimnout toho, jak pes stupňuje své agresivní reakce díky negativní odměně, kterou mu zprostředkovává asistent. Nejprve se při kontaktu kleští s drápkem začne vrtět. Toto nežádoucí chování je odměněno tím, že asistent kleštičky oddálí. Při druhém pokusu se ihned uchýlil ke strategii, která naposledy slavila úspěch, a začal se vrtět, ale tentokrát to k přerušení činnosti asistenta nestačilo, tak reakci vystupňoval a zavrčel. Asistent tuto nežádoucí reakci opět odměnil tím, že zastavil svou činnost. Při třetím pokusu díky zkušenosti, kterou mu asistent zprostředkoval, pes začal rovnou vrčet, ale jelikož strategie vrčení selhala, opět „přitvrdil“ a zapojil do reakce své zuby, což bylo opět odměněno. Pes se po celou dobu jen držel úspěšné strategie: odměna tvoří chování. V tomto případě asistent pracoval jak s pozitivní, tak negativní odměnou. Pes díky tomu, že sebou vrtěl, vrčel a použil zuby, získal kontrolu nad situací a skončilo to, co mu bylo nepříjemné. To je víc než dost argumentů pro to, aby v tomto pro nás „nežádoucím chování“ pokračoval.
Zbytek videa už je věnován tomu, jak se totožná situace dá uchopit trošku jinak. V první fázi se psem budujeme základní komunikační systém, tzv. záchrannou brzdu, kterou když pes použije, zastaví veškeré dění. Zároveň ale tvoříme argument, proč ji nepoužít za pomocí práce s pamlsky. Na videu je onou záchrannou brzdou pohled psa, v případě, že se podívá směrem ke své tlapce, asistent okamžitě dá „ruce pryč“, ale zároveň odchází i ruka se skvělými pamlsky. Pes má možnost volby, ale proč by zastavoval něco příjemného? Přístup k lákavým pamlskům.
1. POVAHA
4. „OBDOBÍ REAKTIVNÍCH AUSTRALÁKŮ“
Autor: Veronika Gesierichová