MDR1 gen – gen ovlivňující citlivost na některé léky

Dědičnost: autosomálně recesivní

Některá plemena psů jsou citlivější na některé druhy léků než ostatní. Např. ovčáčtí psi mohou mít nepříznivé reakce na léky, jako jsou např. ivermectin a loperamide (Imodium).

Přecitlivělost na léky pramení z mutace genu MDR1 (maulti-drug resistance gene), který byl objeven americkou lékařkou Dr. Katrinou Mealey, PhD na Washington State University v roce 2001. Tento gen kóduje protein P-glycoprotein, který má v těle na starost odvádění léků a toxinů z mozku do krve. Pes postižený mutací genu MDR1 nemá správnou funkci odvádění toxinů a léků z mozku, což může mít za následek abnormální neurologické příznaky. Výsledkem může být neurologické onemocnění vyžadující několikatýdenní léčbu na klinice nebo dokonce smrt. Část DNA obklopující gen mdr1-1 potvrdila, že mutace vznikla pouze jednou; všichni psi dnes postižení mutací tohoto genu pocházejí tedy z jednoho jediného psa, který žil pravděpodobně ve Velké Británii kolem roku 1800.

Která plemena jsou nejvíce postižena mutací MDR1?

Nejvíce postiženým plemenem se jeví kolie. Např. studie Washington State University prokázaly, že přibližně 70% kólií nese mutaci tohoto genu. Na druhém místě je dlouhosrstý vipet (65%). Následují australský ovčák (50%), miniaturní australský ovčák (50%), McNab (30%), Silken Windhound (30%), English Shepherd (15%), sheltie (15%), německý ovčák (10%), kříženci ovčáckých psů (10%), border kolie (5%), Old English Sheepdog (5%) a kříženci těchto plemen (5%).

Znamená to tedy, že zhruba 3 ze 4 kolií v USA nesou mutaci tohoto genu. Tato frekvence je zhruba stejná např. ve Francii nebo v Austrálii, odborníci se tedy domnívají, že pravděpodobně většina kolií ve světě ponese mutaci MDR1.

Mutace genu se také projevuje u kříženců zmiňovaných plemen, i u těch, kteří na křížence těchto plemen vůbec nevypadají!

Co se týká australských ovčáků, vědci odhadují, že zhruba 32% jedinců ve světě má alespoň částečnou mutaci.

Jak zjistit, zda má můj pes mutaci genu MDR1?

Jedinou možnou metodou, jak otestovat vašeho psa, je genetický test. DNA testy se provádějí odběrem vzorku krve nebo slin. Dnes již existují komerčně dostupné testy, které můžete provést sami doma. Jak bude postupně více a více psů testováno, do seznamu ohrožených plemen přibudou zřejmě další. Test je genetický, takže může být uskutečněn v jakémkoliv věku psa, výjimku tvoří štěňata kojená matkou (mléko matky může ovlivnit výsledky testu). Test je platný po celý život psa.
 

Výsledky testů

Normal/Normal (+/+) – Psi s výsledkem normal/normal nemají mutaci genu MDR1 a ani nejsou jeho nositeli. Znamená to tedy, že by neměli vykazovat známky přecitlivělosti vůči uvedeným lékům a ani jejich potomci nebudou postiženi mutací genu.

Mutant/Mutant (-/-) – Psi s tímto výsledkem mají homozygotní mutaci genu MDR1 a tu budou také přenášet na svá potomstva. Po podání normální dávky loperamidu (Imodium) a některých léků na léčbu rakoviny a vysokých dávek ivermectinu (více než 50mg na 1kg váhy) mohou tito psi vykazovat neurologické příznaky vedoucí až k úhynu.

Normal/Mutant (+/-) – Psi s tímto výsledkem jsou nositeli heterozygotní mutace genu a mohou ji přenášet na své potomky. Mohou vykazovat citlivost na normální dávky loperamidu (Imodium) a některé léky proti rakovině a na vysoké dávky ivermectinu (více než 50 mg na 1kg).

 

Rodiče	+/+ pes	+/- pes	-/- pes
+/+ fena	100% +/+	+/+ nebo +/-	100% +/-
+/- fena	+/+ nebo +/-	+/+, +/- nebo -/-	+/- nebo -/-
-/- fena	100% +/-	+/- nebo -/-	100% -/-

 

Indikační skupiny a účinné látky

• Acepromazin (uklidňující látka). U psů s mutací genu způsobuje hlubší a delší sedaci.

• Butorphanol (analgetikum a uklidňující látka). Podobně jako acepromazin, butorphanol prodlužuje a prohlubuje sedaci .

• Emodepsid (Profender®) je odčervovací prostředek pro kočky v USA a pro psy v některých dalších zemích. Způsobuje neurologickou toxicitu.

• Erythromycin může způsobit neurologické příznaky. 

• Ivermectin (antiparasitikum). Zatímco obvyklá dávka tohoto léku je bezpečná (6ug na 1kg), vyšší dávky způsobí neurologickou toxicitu u homozygotních jedinců (mutant/mutant), u heterozygotních jedinců (mutant/normal) ji způsobit může a nemusí.

• Loperamid (ImodiumTM; látka proti průjmu). Tato účinná látka proti průjmu by neměla být podávána ani v obvyklých dávkách žádnému z jedinců postižených alespoň částečnou mutací genu.

• Selamectin, milbemycin a moxidectin (antiparasitika). Podobně jako ivermectin, tyto látky jsou bezpečné v doporučené dávce při prevenci proti červům. Vyšší dávky (obvykle 10x až 20x vyšší než doporučená dávka) způsobí neurologickou toxicitu.

• Vincristin, Vinblastin, Doxorubicin (chemoterapeutetické látky). Psi, kteří nesou mutaci genu MDR1, jsou citlivější na tyto látky. Úbytek kostní dřeně a GI toxicita (anorexie, zvracení, průjem) se pravděpodobněji vyskytnou v normálních dávkách u těchto psů.

Léky, které jsou odplavovány z mozku proteinem P-glycoprotein produkovaným MDR1 genem, ale jeví se jako bezpečné pro psy s mutací tohoto genu:

• Cyclosporin (imunosupresivní látka).

• Digoxin (kardiakum). 

• Doxycyclin (antibakteriální látka). 

Tyto látky se přesto nedoporučuje podávat v upravených dávkách psům s mutací genu.

Léky, které mohou být odplavovány z mozku proteinem P-glycoprotein produkovaným MDR1 genem, ale jeví se jako bezpečné pro psy s mutací tohoto genu:

• Morphin, buprenorphin, fentanyl (opiáty, analgetika a látky tišící bolest). U těchto léků nejsou žádná doporučení, co se týče psů s mutací genu MDR1.

• Domperidon

• Etoposid

• Mitoxantron

• Ondansetron

• Paclitaxel

• Rifampicin

U těchto léků nejsou žádná doporučení, co se týče psů s mutací genu MDR1, přesto vědci doporučují dbát zvýšené opatrnosti při jejich podávání.

Látek, které jsou z mozku odplavovány u lidí proteinem P-glycoprotein (a mohly by být tedy tímto proteinem odplavovány také u psů) je mnohem více. Avšak k nim ještě neexistují dostatečné podklady v souvislosti s jejich vlivem na mutaci genu MDR1.

Co znamená mutace genu MDR1 pro chov australských ovčáků?

Na psu, který nese mutaci tohoto genu, můžete chovat, i kdyby měl plnou (homozygotní) mutaci mutant/mutant. Před tím, než byla mutace genu objevena, o ní nikdo neměl ani potuchy, i když je její existence odhadována na zhruba 150 let. Výše zmiňované indikační skupiny a v nich obsažené účinné látky jsou využívány ve veterinární péči a nejsou přírodní, mohou být tedy velmi snadno vynechány, pokud pes mutaci má.

Mutace genu by měla být považována za genetickou vadu, nikoliv však za diskvalifikační. Psi s mutací by měli být množeni pouze se psy bez mutace (normal/normal). Pokud se toto pravidlo bude používat v praxi, výskyt mutace bude časem omezena, až úplně redukována.

Pokud chováte na psovi s mutací genu, postarejte se o to, aby všichni jeho potomci byli na mutaci také testováni. Trvejte na tom, aby majitelé vašich odchovů po psech s mutací genu testovali své psy. Ti by od vás měli dostat veškeré informace týkající se mutace genu MDR1, které následně předloží svému veterinárnímu lékaři. Pokud má být štěně v budoucnu chovné, upozorněte majitele na to, že by měl test provést ještě předtím, než na psu začne chovat.

V době, kdy bude testování na mutaci genu zcela běžné, už bude stačit pouze to, abyste se podívali do průkazu původu psa, a ihned zjistíte, zda mutaci genu může mít nebo ne. Pokud se v PP vyskytne byť jen jeden z rodičů, který otestovaný není nebo částečnou mutaci má, pak i váš pes může tuto mutaci mít!

Více info (v angličtině) na:

http://www.vetmed.wsu.edu/depts-VCPL/

http://www.ashgi.org/articles/mdr1.htm

http://www.busteralert.org/

 

Laboratoře:

Genomia

Slovgen

Vetmed

Aneta Kottová 2012