Merle zbarvení
Toto zbarvení se projevuje typickou strakatostí, kde se místa smíšeného nebo ředěného pigmentu střídají s místy neředěné základní barvy. Gen, zodpovědný za tento typ zbarvení, patří mezi geny, které kontrolují modifikaci a ředění základní barvy srsti. Jeho účinek není na rozdíl od dalších „ředících“ genů rozložen rovnoměrně po celé srsti, ale skvrny se nacházejí jen na určitých místech, nicméně mohou být roztažené i po celé srsti. Merle gen ovlivňuje i zbarvení očí. Jedinci, kteří mají ve své genetické výbavě tento gen, mohou mít kromě hnědých a jantarových očí i oči modré, mohou mít modré segmenty v jinak barevném oku, nebo mohou mít každé oko jinak barevné. Pokud je základní barvou jedince černá, označujeme jej jako tzv. blue merle, pokud červená, pak jako tzv. red merle.
Geny ovlivněné touto mutací se značí velkým písmenem "M", geny nepoškozené "m". V praxi to znamená, že pigment v srsti je či není "roztříštěn".
V uplynulých letech proběhl další výzkum a probádání merle genu. Nové poznatky nám velmi rozšířily obzory a vysvětlují mnohé. Doposud se věřilo, že merle gen jako dominantní se vždy na jedinci projeví, pokud je přítomen. Ovšem toto tvrzení je již překonáno. Merle gen je neúplně dominantní - zda se na daném jedinci projeví, záleží na jeho "délce". Různé délky, od nejkratší po nejdelší, byly rozděleny na šest "druhů" a každý tento "druh" má svůj typický projev na srsti jedince. Každý merle jedinec může nést buď jednu nebo obě merle alely. Kombinací těchto druhů alel "M" spolu s nemerle alelou "m" je 28. Každá kombinace alel je typická ve svém projevu na srsti zvířete. V následujícím textu se dozvíte, které kombinace se projeví jako merle vzor, jak zhruba bude tento vzor vypadat a které způsobují riziko rozšíření bílé barvy, resp. jsou schopny vybělit pigment. Rozšíření bílé barvy s sebou nese totiž riziko hluchoty, slepoty a jiné poškození sluchu a zraku.
Genetika
Je nám velkou ctí ve spolupráci přímo s autorkou výzkumu Mary Langevin vám přinést překlad jejího článku "Unraveling the Mysteries of Merle", který sepsala speciálně pro Australské ovčáky. Než se k němu ale dostaneme, chtěli bychom uvést pár vysvětlujících základních termínů, pro lepší porozumění následujícímu textu.
Genotyp - genetická výbava
Fenotyp - okem viditelný vzhled jedince; projev působení genů a ostatních faktorů, v tomto případě vzhled srsti - ne vždy pouhým okem fenotyp odpovídá genotypu.
Lokus - místo, kde se v genetické výbavě jedince nachází daný gen; v případě merle se jedná o lokus M.
V jednom lokusu jedinec vždy nese dvě alely - jednu zděděnou od otce, druhou od matky. Kombinace mohou být různé. Následující generaci pak jedinec může předat opět dva druhy alel - tu od matky nebo tu od otce.
Alela - je konkrétní forma/ podoba genu. Každý gen může mít jednu nebo více forem. V případě merle genu budeme nadále popisovat šest druhů alel. Každá je unikátní svou délkou a projevem. Dominantní alela se značí "M", recesivní "m".
Délka alely - uvádí se v jednotce "páry bází" (báze jsou základní součástí DNA a RNA; pojí se vždy po dvou, proto páry),; značka "bp"
Homozygot - v lokusu má jedinec dvě stejné, homozygotní, alely; může mít dvě "dominantní" M/M (dominantí homozygot) nebo recesivní "m/m" (recesivní homozygot).
Heterozygot - jedinec nese jednu alelu dominantí a jednu recesivní; M/m
M lokus - merle zbarvení; A lokus - sable, pálení; K lokus - ovlivňuje pálení,jeho blokaci či přináší bikolorní vlohu v recesivní podobě, D lokus - dilute ředění; S lokus - bílé znaky; B lokus - černá nebo hnědá základní barva srsti
Značení délky alely - např. " m/Mc - m/222" (jedinec je heterozygot a nese alelu Mc (merle) a m (solid) a za lomítkem je délka Mc alely vyjádřena číslem v párech bází - 222).
1) Jedinec s genotypem "mm" (non-merle, solid)
Takovýto jedinec nenese žádnou vlohu pro merle, jeho pigment v srsti je jednotný, někdy označován jako "solid". S merle genem nemá nic společného a tuto vlohu nemůže ani předat svým potomkům.
2) Jedinec s genotypem "Mm" (merle)
Takovýto jedinec nese jednu merle alelu a podle její délky sám toto zbarvení projeví. Svým potomkům tuto vlohu předává s 50% pravděpodobností.
3) Jedinec s geynotepem "MM" (merle homozygot)
Zvíře, které nese v lokusu "M" obě alely dominantní, je označován jako tzv. "merle homozygot". Vznikne spárováním dvou merle "Mm" zvířat u 25% jejich potomků.
Snažíme se již neužívat výraz "double merle" pro merle homozygotní jedince, neboť se tento výraz ustálil jako označení zvířat , která mají na těle četné bílé znaky a na ně navazující vady zraku , sluchu, atd. Jsou to fenotypové projevy typické pro spojení dvou alel merle s větší délkou (bude rozebráno v textu) a riziko spočívá především ve velkém rozložení těchto bílých znaků především na hlavě, v okolí uší a očí. V těchto oblastech mohou způsobit zejména jednostrannou nebo oboustrannou hluchotu. Kromě toho se u takových jedinců mohou objevit i poruchy zraku (zmenšená oční koule (mikroftalmus), schopnost vidění omezena či dochází k úplné slepotě, chybějící část duhovky nebo sítnice (kolobom), různobarevná duhovka (heterochromia iris) – nemá vliv na kvalitu vidění), anomálie reprodukčního nebo zažívacího systému, kostry a srdce. Spojování jedinců, po nichž horzí vznik takového potomka se výrazně nedoporočuje.
Nově byla tedy popsána "délka alely M" , resp. podle délky v párech bází byla rozdělena do šesti skupin. Fenotyp zvířete s Merle alelou se odvíjí po
dle její délky:
m - ne-merle alela
Mc : 200 - 230 bp
Mc+: 231 - 246 bp
Ma: 247 - 254 bp
Ma+: 255 - 264 bp
M: 265 - 268 bp
Mh: 269 - 280 bp
| Kombinace alel a vznikající riziko pro vznik nežádoucí bíle aj. |
|
|
*S - bezpečné;bez rizika vzniku vybělení pigmentu
LR - nízké riziko, mohou se objevit vady
MR - střední riziko, možné vady sluchu a zraku
HR - vysoké riziko; vady sluchu a zraku jsou běžné
A TEĎ JIŽ K SAMOTNÉMU ČLÁNKU! -> KLIK <-
| Rodiče |
mm = non-merle |
Mm = merle |
MM = merle homozygot |
|---|---|---|---|
|
mm = non-merle |
100% mm |
50% Mm;
50% mm |
100% Mm |
|
Mm = merle |
50% Mm;
50% mm |
50% Mm; 25% mm;
25% MM |
50% Mm;
50% MM |
|
MM = merle homozygot |
100% Mm |
50% Mm;
50% MM |
100% MM |
Laboratoř nejvhodnější pro testování M lokusu: https://www.tilialaboratories.cz/
Sytost merle zbarvení
Sytost ředěné barvy není u merle nijak ve standardu uvedena. Může být tmavě břidlicově šedá až jemně stříbřitě modrá (v případě blue merle jedince). Australský ovčák, na rozdíl od jiných plemen jako je např. šeltie, nemá upřednostňovaný vzor merlování. Může se vyskytovat v jemném vločkování (,,snowflake pattern“) až po výrazné černé plotny (,,domino merle“) či tzv. Minimal merle, kde ve velkém převažuje základní barva nad ředěním.
Považuji za vhodné také připojit svůj názor na testování. Testy a výzkum jsou nové, pro mnohé chovatele objevné a přinášející konečně odpovědi na nevysvětlitelné. Pro mnohé naopak nepochopitelné. Ano, jde o další z řady nových genetických testů, kterých je v poslední době mnoho. A ano, jde "pouze o barvu". Nicméně, merle zbarvení má vliv i na zdraví jedince, pokud je kombinace alel riziková. To, co vidíme pouhým okem, ještě zdaleka neznamená, že to odpovídá skutečné genetické výbavě zvířete, a to i u viditelně merle jedinců. Pokud bychom nyní protestovali stávající populaci chovných psů a fen, asi se budeme dost divit, s čím jsme poslední roky pracovali. U mnoha případů nestandardních štěňat nám tento test pomůže s objasněním "proč se narodilo např. hluché štěně". Na první pohled může být interpretace výsledků dosti šokující - pravděpodobně se často objeví jednci s alespoň jednou merle alelou celou dobu považováni za solid a spojování s viditelně merle protějšky. Některým psům vyjde výsledek "mozaiky". Chtěla bych touto cestou navrhnout všem - zachovejte klid! Testované psy "nestřílejte" :-), naopak testujme, sdílejme a informujme se, máme jedinečnou možnost se posunout vědomostně zas o velký krok dále. Nechť jsou nám testy nápomocny pro lepší sestevní budoucích rodičovských párů .
----------------foca-------------
Děkujeme majitelům fotografií za poskytnutí a povolení za použití na stránkách.
Zdroj:
https://www.merle-sine-insertion-from-mc-mh.com/
Nikola Kratochvílová, Anna Havlová 2013, aktualizovala Barbora Hynková 2020