Černá vs. červená

Černá barva u psů je způsobena černou variantou pigmentu - eumelaninem. Jedná se o základní zbarvení vyskytující se u Australských ovčáků. Černý pes bude mít zpravidla černě zbarvenou nosní houbu a obvykle hnědé oči.

Genetika:
Kontrolu nad tím, zda je pes obecně černý či jinak zbarvený (sable, žlutý, apod.), má lokus K. Tedy lokus pro expresi černé barvy. Australší ovčáci mohou v lokusu "K" mít sestavu alel trojího typu (KK, Kk, kk). To ovlivňuje, zda se u nich dále projeví alely z lokusu "A", který je "K" podřízený a je zodpovědný za pálení. Více o pálení v samostatném článku, nicméně pokud je jedinec v genotypu "KK" (dominantní homozygot)  či "Kk" (heterozygot), bude jeho fenotypový projev vždy černý (červený). Pouze jedinec recesivně homozygotní "kk" projeví k černé, resp. červené základní barvě ještě pálení. Samotná černá (červená) barva pak může být ještě  ředěna např. genem merle, doplněna o bílé znaky apod..
Nutno dále zmínit, že pro lokus K existuje také nadřazený lokus, a to "E". Standardní australský ovčák musí mít v tomto lokusu alespoň jednu alelu dominatní. Pokud tomu tak není a pes v tomto lokusu nese sestavu "ee",  je exprese eumelaninu v srsti blokována a pes je tzv "ee-red", pískově zlatý. Jak již ale bylo řečeno, genotyp "ee" se  u standardních AUO nevyskytuje.

Černý základ bychom měli, ale kdy se tedy rozhodne, zda bude pes černý či červený?
Alely v lokusu "K" jsou samy ovlivňovány sestavou alel v lokusu "B". Zde se dostáváme k problematice, zda náš australský ovčák bude černý či červený. Zda výsledná podoba eumelaninu bude černá či červená je ovlivněno právě geneticky, alelickými seriemi. Jednotlivé geny pak ovlivňují biochemické reakce vzniku finální podoby melaninu, regulují množství produkovaného melaninu, množství melanocytů či jejich stavbu. 

Pokud je v lokusu "B" přítomna alespoň jedna dominantní alela, tedy genotyp bude "B B" či "B b", bude zvíře černé.

Pokud v lokusu "B" jedinec nese dvě recesivní alely "b b", pak nastává výše popsaná situace - melanin bude mít výslednou podobu červenou a zvíře bude červené (resp. v odstínech hnědé). 

Ještě jednou tedy pro zopakování:

Černý jedinec může u AUO existovat ve dvou variantách. 
1) Jedinec s genotypem "B B"
Takovýto jedinec bude černé barvy, s černou nosní houbou, sliznicemi, nejčastěji s hnědýma očima (u AUO barva očí ale není pravidlem). V lokusu "B" pro expresi červené barvy má dominantně homozygotní sestavu, tudíž nejen, že je sám černý, ale svým potomkům opět předá pouze vlohu pro černou barvu.

2) Jedinec s genotypem "B b"
Takovýto jedinec bude opět sám černé barvy, s černou nosní houbou atd. V lokusu "B" má ale heterozygotní sestavu alel. Svým potomkům může tedy předat jak vlohu pro černou, tak i pro červenou barvu.
O jedinci, který nese vlohu pro červenou barvu, často mluvíme jako o jedinci s tzv. "red factorem"(vlohou pro červenou). Možná je dobré zmínit, že tato vloha není pouhým okem viditelná. Stále ještě kolují i názory, že na jedinci s červenou vlohou lze tuto vlohu rozpoznat díky např. začervenání konečků krycí srsti. Takové tvrzení je mylné a jakékoliv začervenání či zreznutí má spojitost s jinými faktory, než genotypem jedince v lokusu B.

Příklady černě zbarvených jedinců:

BOOMERANG Valkar

AILLIE Moravian Gate

DEXTER Valkar

Červený jedinec má pouze jednu variantu.
1) Jedinec s genotypem "b b"
Takový jedinec bude sám červené barvy, s hnědou (játrovou barvou) nosní houby, oči bývají převážně jantarové. V lokusu má recesivně homozygotní sestavu alel, tudíž sám je červený a svým potomkům může předat pouze červenou vlohu.
Sytost a odstín červené barvy se u jedinců může lišit. Hnědá může přecházet z tmavě čokoládové až po sytě oranžovou. 

Příklady červeně zbarvených jedinců, aneb škála hnědé:
 

LITTLE PRINCESS de Compagnons du Berge	Spotted Horse Ranch RAFAEL	CAYUGA DR PEPPER Fallcat
BONI AMICI Wäka	ORIANNA THE LEGEND Puella Fera	PASSION FLOWER Great lady
GOLIÁŠ Srdcové eso	CARAMELLO Moravian Gate	ARCHIE from Princess's smile

Kombinace černé a červené varianty při krytí naleznete v samostatném článku ZDE.
 

autor článku: B. Hynková, 2015