Nestandardní zbarvení
U ausíků jsou povoleny pouze 2 základní barvy s kombinacemi merle, bílých znaků a pálení to dává dohromady 16náct standardních barev. Standard tedy vylučuje dilute, sable, žlutou, žíhání, ředění, atd.
Dilute (zředěná barva)
Gen zodpovědný za tzv. ředění barvy (dilution) se nazývá MLPH (Melanophilin). Znamená to zředění černé a hnědé barvy. Dilute se řadí mezi autosomálně recesivní gen a proto ho musí nosit oba rodiče. Pokud potomek nese d/d gen má světlejší barvu srsti a někdy i nosní houbu nebo polštářků na tlapkách.
Yellows (žlutá)
Žlutá barva se řadí mezi druhou nejčastější nestandardní barvu v chovu ausíků. Žlutou barvu způsobuje gen Lokus E a projevuje se u recesivních homozygotů = e/e. Lokus E omezuje pigment srsti a ztmavuje pálení pokud je přítomný. Může ale nemusí ztmavit merlování u heterozygotních jedinců. Pravá barva může být zjištěna od nosní houby. Psi, co jsou geneticky černí, tak budou mít černou nosní houbu, psi co jsou geneticky červení, tak budou mít játrově zbarvenou nosní houbu.
Žlutá barva se může v ohromné míře různit v odstínu, od velmi světlé žluté (jako u labradora), přes zlatavý odstín jako u zlatého retrívra, až po bohatou mahagonovou červenou jako u irského setra. Většina žlutých AUO se zbarvením přibližuje koním palomino, ačkoliv odstíny barvy se liší jedinec od jedince. Tato barva je často mylně zaměňována za sable. U sable psů je krycí srst světle červenavá s tmavou špičkou (černá nebo játrová nebo modrá) nebo jsou sable chlupy protknuty krycími chlupy uvedených barev. U žlutých jedinců je celý povrch těla jedné barvy a nejsou přítomny žádné černé chlupy.
Žlutí jedinci pravděpodobně přetrvávají v genofondu, protože žlutí jedinci s játrovou nosní houbou mohou být silně podobní světlejším red psům a mohou za ně být také chybně zaměněny. Žlutá barva může být výsledkem krytí dvou jedinců jakékoliv barvy, kteří jsou nositeli „e“ recesivně – solidní, bi, tri, merle. Yellow x yellow produkuje opět yellow. Jedním ze psů, kteří vnesli žlutou barvu do plemene, byl "Dugan's Yellow". Je vysoce pravděpodobné, že další předci byli také nositeli. Tato „e“ alela může být recesivně přenášena po mnoho generací a u spojení dvou nositelů se může nečekaně objevit jedno nebo i více žlutých štěňat ve vrhu. Se žlutou barvou se nepojí žádné anatomické ani jiné zdravotní deformace.
Sable (sobolí)
Sobolí barva je druhou nejdominantnější alelou v A serii a je recesivní k převládající barvě. Je charakterizována načervenalou srstí s černými špičkami (u psů s tmavým nosem) nebo s játrovou barvou špiček (u psů s játrovou barvou nosu). Také může být černá nebo červená srst promíchána mezi načervenalou. U zbarvení merle můžou být konečky jak černé tak modré (nebo červené a světle červené). Sobolí zbarvení se u australských ovčáků stále vyskytuje, ač dříve to bylo častější. Přestože je toto zbarvení pozoruhodné, je to nestandardní barva. Možná toto zbarvení přetrvává v genofondu z důvodu, že je těžké rozpoznat co je red sable a sable merle. Relativní nedostatek barevného kontrastu mezi červenou na bázi sable ztěžuje rozpoznání sable oproti černé na bázi sable.
Obrázek (vpravo) jednotlivých chlupů zobrazuje rozdíl mezi sable a zbarvením, které není sable. Chlup nalevo je typický pro psa s černým nosem se zbarvením sable. Chlup je načervenalý s černým koncem. Pokud má pes zbarvení blue merle s černým nosem, bude špička chlupů také blue merle. Prostřední chlup je typický pro psa s játrově zbarveným nosem. Chlup je opět načervenalý, ale tentokrát s červenou špičkou. U psů red sable merle může být špička světle i tmavě červená. Je těžší vizuálně rozlišit červené konce u načervenalých chlupů než u černých špiček načervenalých chlupů. Chlup na pravo je chlup u standardní červené barvy. Chlup má stejnou barvu až ke kůži. U psů, kteří nemají zbarvení sable je černý chlup také stejně zbarvený po celé délce.
Bílá a bílé vzory
Bílá je asi nejproblematičtější barva (vlastně nedostatek pigmentu) u našeho plemena. Samotná bílá barva není nezdravá. Bílá barva srsti mimo oblasti, které jsou popsány ve standardu, je varovným signálem, že se u tohoto psa můžou vyskytnout problémy související s nedostatkem pigmentu nebo homozygozity genu merle. Bílí nebo převážně bílí Australští ovčáci se rodí díky několika mechanizmům, které působí jednotlivě nebo v kombinaci. Vizuálně se ale překrývá homozygotní merle a bílé vzory. Ne vždy je možné bez DNA testů určit, který pes má zbarvení merle. Všeobecně u homozygotních merle může merle blednout a může převažovat bílá, ale u pokrevních linií, kde jsou barvy typicky tmavé je jen málo bílé. Mezi vady obvykle spojené s bílou barvou patří hluchota (plná nebo částečná na jedno nebo obě uši) a problémy se zrakem a oční vady mírné i vážné. Exustuje několik příčin bělosti, ale 2 nejčastější jsou recesivní bílá a křížení 2 psů se zbarvením merle tak, že vznikne homozygotní merle.
Albinismus
Opravdovým albínským zvířatům chybí pigment v srsti, kůži a očích. Oči mají narůžovělou barvu a jsou hodně citlivé na světlo, protože jim chybí pigmentová stínící duhovka. Albinismus u psů je velmi vzácný a u Australských ovčáků to není významná příčina bělosti.
Chinchila white (cch)
Tento gen redukuje pigment na téměř bílou a předpokládá se, že jde o gen zodpovědný za černou barvu očí u bílých Německých ovčáků. Není známo, že by se toto objevovalo i u Australských ovčáků. Většina nebo všichni čistokrevní Australští ovčáci mají C v tomto lokusu.
Mínus modifikátory
Mínus modifikátory se podílejí na odstraňování pigmentu. Bílé prsty u labradorů a dobrmanů jsou výsledkem působením mínus modifikátorů u jinak jednobarevných zvířat, která postrádají gen pro bílé skvrny. Pokud má zvíře gen pro skvrny, jako například irský vzor skvrn u většiny plemen kolii, může mínus modifikátor způsobit rozšíření bílé barvy na krku a lysině i mimo jejich hranici
Žíhání u Australských ovčáků
Dříve v historii tohoto plemena se žíhání vyskytovalo mnohem častěji než dnes. Žíhání není standardní barvou Australského ovčáka. V malé míře se žíhání objevuje u pracovních Australských ovčáků, kteří mají žíhané pálení. Dříve se říkalo, že žíhání je zakotveno v E lokusu, ale nyní genetici říkají, že tato alela je v lokusu K. Vizuálně je to tygří pruhování jako známe u Boxerů, Whippetů a jiných. U psů, kteří mají černý gen B, je podklad nažloutlý s černými pruhy. U červených psů bb je podklad nažloutlý s pruhy játrové barvy. Žíhání může být také zředěné. U Catahoula merle může být kombinace s žíháním velmi divokou kombinací. Teoreticky by toto bylo možné u Australského ovčáka, který má zbarvení žíhané merle.
Za pomoc s článkem děkujeme Janě Hojdové
Nikola Kratochvílová, 2013