Epilepsie

Tělesný stav, ke kterému dochází při náhlé a krátké poruše mozkové funkce. Když mozkové buňky nefungují jak mají, mohou být vědomí, pohyby nebo jednání postiženého psa na krátký čas pozměněné. Tyto tělesné změny se nazývají epileptické záchvaty. Epilepsie se proto někdy nazývá záchvatová porucha.

Příznaky:

1) idiopatická epilepsie - pod tento pojem zahrnujeme všechny křečové a další stavy, jejichž původ je pravděpodobně ve velkém mozku. Označit epilepsii za idiopatickou můžeme až po vyloučení všech dalších eventualit.
2) primární epilepsie - mají svůj původ v mozku a jejich příčina je zřejmá. Nejčastěji se jedná o nádory mozku, poruchy krvení mozku (tzv. cévní příhoda, mrtvice), následky úrazů mozku a pod.
3) sekundární epilepsie - mají svůj původ mimo mozek, avšak dokáží ovlivnit jeho činnost, nejčastěji se jedná o různé poruchy výměny látkové, jako je jaterní selhání, ledvinné selhání, cukrovka nebo další poruchy žláz s vnitřní sekrecí a mnoho jiných příčin.

Jak se epilepsie projevuje?
Zevní projevy epilepsie mohou být značně různorodé, prakticky jakýkoli vnější příznak jakéhokoli onemocnění by mohl být příznakem epilepsie. Naštěstí se tato variabilita vyskytuje jen ve velmi malém množství případů a v absolutní většině (cca 75% případů) jsou příznaky poměrně jednoznačné. Probíhají ve čtyřech stádiích.

1) stádium prodromální - trvající hodiny až dny, kdy se již dají vypozorovat změny v chování zvířete (jen u velmi pečlivých majitelů a některých případů) jako je neklid, nervozita, úzkost, ustrašenost, zvýšené vyhledávání majitele a pod.
2) aura - trvá sekundy až hodiny a je v podstatě jen zintenzivněním příznaků prodormálního stádia. Zvířata mající auru mohou mít halucinace, reagovat na neexistující předměty, osoby či zvířata a pod., zpravidla však projevují jen silnou ustrašenost a snaží se urychleně vyhledat majitele. Intenzivní projevy ustrašenosti zpravidla bývají u zvířat, která mají opakovaný záchvat.
3) vlastní záchvat - Záchvat zpravidla začíná tzv. tonickou fází, kdy nastupuje ztuhlost svalů těla, patrná zejména na končetinách a šíjovém svalstvu, zvíře ztrácí vědomí, ulehá na bok s končetinami křečovitě nataženými a nepřirozeně zakloněnou hlavou. Následuje fáze tonicko-klonická, kdy se přidruží intenzivní třes hlavy, končetin a celého těla. Stav je často spojen i s orgánovými projevy jako je močení, kálení, slinění, třes očních bulbů, rozšířené zorničky a podobně. Po několika sekundách až minutách křeče ustávají, zvíře se uvolní, začne pravidelně a zhluboka dýchat, vrací se mu vědomí, napraví polohu do normálního lehu, nebo vstává.
4) postiktální fáze - stádium bezprostředně po záchvatu. Trvá sekundy až několik dní a zvíře může projevovat značné odchylky v chování - intenzivní příznaky zmatenosti, pobíhat bez cíle, kulhat, narážet do předmětů, držet tělo v nepřirozené poloze a pod. Pozor! Někdy se mohou projevit i příznaky agresivity.
 

Jak zvířeti v průběhu záchvatu pomoci?
Stav jako takový bohužel příliš ovlivnit nemůžete. Rozhodně není vhodné pokoušet se zvíře vzbudit nebo jinak zasahovat do průběhu záchvatu, neboť jej stejně neovlivníte a můžete pouze zavinit poškození zdraví zvířete. Vhodným zásahem je rychlá úprava okolí zvířete eventuelně jeho přemístění, tak aby nemohlo dojít k úrazu o předměty v okolí, shozením nějakého předmětu nebo pádem. Dojde-li k pomočení či pokálení, je samozřejmě vhodné tyto exkrementy co nejrychleji odstranit, aby nedocházelo k zbytečnému potřísnění kůže a srsti zvířete.
Přestože epileptický záchvat vypadá dramaticky a nebezpečně, nepředstavuje z okamžitého hlediska pro zvíře prakticky žádné nebezpečí a není se tedy třeba znepokojovat. Vždy je však nutno stav vašeho zvířete konzultovat s veterinárním lékařem a podrobit jej klinickému, neurologickému a případně i dalšímu vyšetření.
Jedinou výjimkou ohrožující bezprostředně život vašeho zvířete je tzv. status epilepticus, tedy záchvat trvající déle než 10 minut. V takovém případě je nezbytné vyhledat co nejrychleji odbornou pomoc.

Jaké jsou vyhlídky do budoucnosti?
Pokud jste až doposud četli pozorně, odpověď již asi znáte. Vzhledem k širokému spektru možných příčin může být prognóza jak excelentní (některé dobře řešitelné metabolické poruchy), tak i naprosto infaustní (nádory mozku) a její stanovení záleží pouze na posouzení toho kterého případu veterinárním lékařem.

Může se epilepsie přenášet na potomstvo?
Může. Geneticky vázaná idiopatická epilepsie již byla prokázána u labradorského retrívra, zlatého retrívra a bernského salašnického psa. Vyloučena však nemůže být prakticky u žádného plemene, včetně kříženců. Kromě přímé dědičnosti je pravděpodobné, že se mohou dědit i dispozice k některým onemocněním spadajícím do okruhu onemocnění projevujících se křečovými stavy.

Odkazy:

http://www.epi-cfba.com/lenregistrer-dans-les-bases-de-donneacutees.html Francouzská databáze epilepsie

https://www.facebook.com/notes/register-f%C3%BCr-hunde-mit-epilepsie/australian-shepherd/447699498622838 dokument na fb stránce