AGILITY

 

Něco málo z historie

Agility je poměrně mladý sport, který vznikl roku 1970 a jeho zakladatelem byl Peter Meanwell. Díky němu se tento sport pro pobavení diváků předvedl na Cruftově výstavě v roce 1978. První oficiální závody proběhly v roce 1979 v Londýně na mezinárodní výstavě koní.

Kennel klub byl první organizací, která do agility vnesla řád, a roku 1980 již proběhly závody, které měly svá pravidla a kde jinde než na Cruftově výstavě.

Co je to tedy agility?

Agility je sport s určitými pravidly (a který sport je nemá, že?), jde hlavně o to, aby psovod se svým psem zaběhl parkur v určitém pořadí v co nejrychlejším čase. Samozřejmě nejlepší je, pokud doběhnete bez ztráty bodů a diskvalifikace :o) Jelikož se jedná o bezkontaktní sport, psovod svého psa vede pomocí těla a povelů a bude doufat, že neukáže špatně či si nesplete trasu. Agility je zároveň výchovný a zábavný sport, lze se mu věnovat rekreačně i vrcholově. Hlavně by mělo jít o dokonalé soužití psa a psovoda, jelikož jde o týmovou spolupráci.

Mělo by být úplně jedno, s jakým psem agility běháte, jelikož by mělo jít především o radost z pohybu, radost z toho, že se spolu něčemu věnujete a že si navzájem rozumíte. Takže agility může běhat i psík s krátkými nožičkami či se zavalitým tělíčkem, ale s radostí v očích.

 

Kdy začít?

Jistě jste se někde dočetli, že agility byste měli začít běhat s dospělým jedincem, který má již plně vyvinutou kostru. Opravdu? Osobně si myslím, že v agility nejde jen o skákání, ale také o utužování vztahu mezi Vámi a Vaším psem. Agi se může klidně začít s dvouměsíčním štěndem, samozřejmě, že ho nebudete učit jak skákat, jak běhat zónovky a podobně. Ale můžete ho učit, aby Vás vnímalo mezi ostatními psíky. Můžete ho seznámit s tunelem, který pro štěndo není nebezpečný, můžete ho seznámit se skočkou, ale tak, že bude dole na zemi a štěndo bude probíhat bočnicemi, u zónovek ho zase seznámíte se samotnou zónou. Jistě, tohle se dá učit i mimo agility parkur – stahování kolem bočnic se dá naučit i obíháním stromů, tyčí, nohou od stolu a podobně. Zóny můžete učit na položeném či opřeném prkně o schody nebo také na bedýnce. Je toho spousta, co můžete naučit i mimo parkur. Je na každém, jakou variantu si zvolí, zda sem tam se štěndem zajde na klasický trénink, kde si štěndo začne zvykat na jistou koncentraci psů a lidí, nebo ho tam vezmete až v dospělosti a prdnete mu hnedka tu nejvyšší skočku, kterou může skákat místo pozvolného zvedání.

Samozřejmě, že z počátku by si psék měl zvykat na různé překážky postupně. Aby se naučil správně překonat překážky, jaký povel se k nim pojí a až teprve vymýšlet jednoduché parkury.

 

A co závody?

Jak bylo psáno výše, agility se dá běhat jak rekreačně, tak i vrcholově! Samozřejmě že hned nikdo nepomyslí na mistrovství republiky, takhle snad bláhoví nebudeme, ne? Někdo si řekne, že mu bude stačit, když si zaběhne pouze neoficiální závody, pak zjistí, že mu to s psékem jde vskutku dobře a zamíří na oficiální závody, kde může i složit zkoušky. :-) A jaký že je rozdíl mezi neoficiálkami a oficiálkami?

Poznámka: je jen na každém zda bude běhat pouze neoficiálky, či pak přejde na oficiálky nebo jsou i tací, co si rovnou prubnou oficiální závody.

Neoficiální závody:

Neofika jsou většinou brány jako příprava na ofika - respektive tu máte větší možnost potrénovat různé situace a snížené skočky. Jsou na nich jednodušší parkury, jednodušší posuzování (opět na pořadatelých a co pozvou za rozhodčího), můžete si psa přihlásit do jaké kategorie chcete – jelikož to není hlídáno, na příklad závodníci, co jezdí po ofikách, se přihlásí na neofika do začátečníků, aby si tam pohonili ego, že to umí dobře - toto je pouze na pořadatelých jak si specifikují kategorie, kdo kam patří a pak je to jen na lidech, zda budou poctivý a přihlásí se tam kam patří.  Na neoficiálních závodech jsou většinou tyto kategorie: štěnda, začátečníci, pokročilí. Potkáte tam dokonce i velikost překážek XS! Což je pro malé smetáky super! Na neofikách se můžete, ale nemusíte potkat s oběma skupinami dle použitých překážek – agility a jumping.

 

Oficiální závody:

Tady už moc nikoho neočůráte a musíte se hlásit do určité kategorie, do které spadáte. A výkonnostní kategorie jsou čtyři: A1, A2, A3 a veteráni. Rozdíl je, dalo by se říci, v obtížnosti parkuru, délce a standardním a maximálním časem. Tady se potkáte s oběma skupinami dle použitých překážek, tudíž s agility i jumpingem.

 

Agility – parkur včetně kontaktních zón a stolu

Jumping – parkur bez kontaktních zón a stolu

 

 

Do jaké kategorie spadáte?

Tak to už záleží na velikosti Vašeho psa! Kategorie jsou tři a to:
 

S – small (malý) a patří do ní psi, kteří mají kohoutkovou výšku do 34,99cm

M – medium (střední) a patří do ní psi, kteří mají kohoutkovou výšku od 35cm do 42,99cm

L – large (velký) a patří do ní psi, kteří mají kohoutkovou výšku od 43cm do nekonečna (docela maso co?)

 

Jaké překážky potkáme na parkuru?

Překážky se dělí do určitých kategorií, a to skokovky, zónovky a ostatní.

Do skokových překážek patří: skočka jednoduchá, skočka dvojitá, skok daleký, zeď a kruh.

Do zónových překážek patří: kladina, áčko a houpačka.

Do ostatních překážek patří: ostatní překážky, a to pevný tunel, látkový tunel, slalom a stůl.

 

Jakou výšku mají překážky v určité kategorii?

 

Skočka jednoduchá má mít od země po nejvyšší bod laťky tyto rozměry (výšku):

Small – S 30 cm ± 5 cm (min. 25 cm, max. 35 cm)

Medium – M 40 cm ± 5 cm (min. 35 cm, max. 45 cm)

Large – L 60 cm ± 5 cm (min. 55 cm, max. 65 cm)

 

Skočka dvojitá by měla mít tuto maximální hloubku:

Small – S 30 cm

Medium – M 40 cm

Large – L 55 cm

 

Zeď je shodná s výškou jednoduché skočky.

 

Skok daleký by měl mít tyto rozměry:

Small – S 40 cm – 50 cm (2 elementy)

Medium – M 70 cm – 90 cm (3 až 4 elementy)

Large – L 120 cm – 150 cm (4 až 5 elementů)

 

Proskokový kruh by měl mít tyto rozměry:

Small – S 55 cm

Medium – M 55 cm

Large – L 80 cm

 

Jak se dostanu do určité výkonnostní kategorie?

A1 – smí se účastnit pouze týmy, které ještě nezávodily ve výkonnostní kategorii 2 a 3.

A2 – smí se účastnit pouze týmy, které nejméně třikrát absolvovaly soutěž Agility 1 s ohodnocením výborně minimálně u dvou různých rozhodčích.

A3 – smí se účastnit pouze týmy, které nejméně pětkrát absolvovaly soutěž Agility 2 bez trestných bodů (za chyby, odmítnutí a čas) s umístěním do třetího místa minimálně u dvou různých rozhodčích. Po splnění podmínek pro start v soutěži Agility/Jumping 3 může tým kdykoliv v této výkonnostní kategorii začít soutěžit a setrvat tam libovolně dlouho.

 

 

Nikola Kratochvílová 2012