Kupírování ocasů

Článek zveřejněn s povolením terapeutky dornovy metody Andrey Dunové. Článek byl otištěn v časopise Haf & Mňau

Kupírování ocasů není u nás, na rozdíl od jiných zemí, zákonem vysloveně zakázáno jako třeba kupírování uší. Proto se někteří majitelé štěňat pro tento zákrok rozhodnou - buď z estetického hlediska, nebo z praktických důvodů (např. u některých pracovních či loveckých plemen), faktem ale je, že zkrácený nebo přímo chybějící ocas psovi výrazně stežuje komunikaci s dalšími psy. Velmi zajímavý je i pohled odbornice, která pro nás tento článek zpracovala - terapeutky Andrey Dunové

K napsání tohoto článku mě inspirovaly stále častější dotazy majitelů psů na kupírování ocasů z hlediska estetického. Vzhledem k tomu, že odborná studie na toto téma zatím nebyla zpracována, můžu nabídnout jen svůj názor a pohled terapeuta kraniosakrální biodynamiky a osteodynamiky. Možná tyto informace pomůžou majitelům v rozhodování, zda kupírování provést, nebo ponechat psovi jeho přirozenou ozdobu. A třeba si majitelé vzpomenou i na vlastní pády na kostrč a zranění, která cítí dodnes.

Abychom dokázali pochopit, co se v těle děje, podíváme se na tělo očima terapeuta osteodynamiky, tedy terapie zabývající se opěrným aparátem zvířat i lidských těl. Základem této terapie je Dornova metoda a kraniosakrální biodynamika. Terapeuti osteodynamiky se kromě kostí a kloubů zaměřují i na funkci pojivových tkání, zejména fascie (povázky) v jejich přirozeném propojení a pohybu. A protože právě fascie je každým zásahem do těla poškozena nejvíc, podívejme se na ni trochu blíž.

Co je fascie?

Fascie, česky povázka, je souvislý, nepřerušený list tkáně, který se táhne od hlavy ke končetinám a prostupuje z povrchu těla do vnitřních struktur těla. Fascie má, stejně jako šlachy, vazy, chrupavky a kosti, stejný zárodečný základ. Proto jsou tyto tkáně různé hustoty a tvrdosti vzájemně propojeny. Propojení fascie-povázky a kosti je zprostředkováno Sharpeyovými vlákny, nořícími se do kostních trámců. Tímto spojením vzniká velmi pevný, stabilní a podpůrný rámec těla.

Základní vlastností fascie je, udržování anatomického tvaru těla. Fascie tělo ochraňuje před vnějšími silami - absorbuje nárazy, tepelně izoluje, pokrývá povrch svalů, orgánů, nervů, cév, tvoří závěsy orgánů, je opěrným systémem pro svaly a klouby, je velmi přizpůsobivá změnám v těle, je schopna vlastního pohybu, šíří povrchové stimuly po celém těle - je označovaná za periferní mozek těla. Každé poškození vnějšími silami, což jsou úrazy, operační zásahy, tepelné poškození nebo silami vnitřními, jako jsou infekce, masivní krvácení, mechanické posuny kostí, vede k celkovému postižení organismu.

Proč je pohled na funkci opěrného aparátu tak důležitý?

V těle má každá kost své místo a svůj význam – a to, že příroda vytvořila tuto pevnou stavbu důmyslně, není náhoda. Kostra tvoří mechanický systém, který je pohyblivý díky kloubním spojením, zároveň je ale také oporou pro všechny měkké tkáně a orgány, které jsou ke kostře připojeny fasciemi. Osu těla tvoří páteř a lebka. Páteř je složena z krátkých, vzájemně pohyblivých kostí. Její hlavní funkcí je chránit míchu, která prochází otvory jednotlivých obratlů. A právě toto propojení kostí, fascií a měkkých tkání nám objasní, proč je každý nepřirozený zásah do těla zatěžující, stresující a proč organismus dlouhodobě a trvale poškozuje.

Co se děje s tkáněmi? Jak organismus na poškození fascií reaguje?

Fascie, jak už bylo řečeno, nacházíme ve všech strukturách těla, včetně nervové soustavy. Obaluje a chrání orgány, svaly, klouby, ale i cévy a nervovou soustavu. Nás zajímá právě poškození nervové soustavy, protože prvotní otázka zněla: Proč nekupírovat ocasy? Věnujme se jí tedy zevrubněji. Páteř tvoří pevnou ochranu míšního kanálu a lebka tvoří ochranu mozku. Tuto linii nazváme CEREBROSPINÁLNÍ OSA (mozkopáteřní). Fascie, které nervovou soustavu (NS) obalují – tedy mozek, míchu a míšní nervy – jsou propojeny s každým obratlem páteře. Plní významnou úlohu ochrany před působením fyzikálních sil, které by NS mohly poškodit. Jakýkoliv druh zranění, stresu, šoku, má vliv na pojivovou tkáň nejen v místě rány – protože fascie je schopna informaci o poškození vést z místa vzniku do celého těla. To mají na paměti zejména terapeuti celostních technik, kteří se nezaměřují jen na místo vzniku poškození, ale sledují dráhu postupu informace a její dopad na vzdálené místo. V oblasti cerebrospinální osy je totiž tlumící ochranná aktivita fascií nejpatrnější. Fascie zde má podobu mozkomíšních plen – ochraňuje míchu a nervovou tkáň před otřesy, napětím a změnami tlaku mozkomíšní tekutiny.

Je-li tělo vystaveno otřesu , šíří se tělem tzv. Šoková vlna. Fascie mají za úkol tuto vlnu zachytit a zmírnit. Jsou-li zranění velká nebo se opakují, vzniká postupně napětí, dochází k nepohyblivosti tkání, omezení funkce a pak i k nemoci. Ať jsou místa poškození na těle kdekoliv, dráha vzruchu je vedena nervovou soustavou, kterou představuje mícha. Toto šíření se označuje jako řetězec lézí. Podle místa vzniku poškození se dál dělí na vzestupné řetězové reakce, které se šíří od ocasu k lebce, a sestupné, směřující od lebky k ocasu. Nejvíce ohroženým místem na této dráze je přechod týlní kosti a prvního krčního obratle - říkáme mu první sestupný a poslední vzestupný tlumič nárazů. Fascie, které pokrývají všechny části v těle, dokážou uchovávat informace o veškerých utrpěných zraněních – bez ohledu na jejich povahu a dobu vzniku. Tyto informace se hromadí a je jen otázkou času, kdy je tělo nevyhnutelně připomene.

Případy z praxe

Po takovém zásahu jakým odstranění ocasu je, vzniká přímo na cerebrospinální ose šoková vlna – dochází k prudkému stažení fascií, které míchu a míšní nervy chrání. Tato vlna se může odrazit na zdravotním stavu pánve, bránice, oblasti lopatek a zejména týlní kosti. A právě těmito případy se setkávají terapeuti DM, protože zvířata s kupírovanými ocasy vykazují tyto změny daleko častěji. U těchto zvířat je patrné napětí celého těla a zvýšená citlivost na podněty, s postupujícím věkem pak velké napětí v oblasti týlní kosti. Porovnám-li to s humánní praxí, představují pády na kostrč a zranění kostrče problémy, které zasahují nejen do bolesti páteře, ale odrážejí se i na funkcích orgánů, hlavně v pánevní oblasti

Pacienti z poslední doby

Fenka belgického ovčáka, která poté, co ji majitelka trhla za ocas, přestala pohybovat hlavou. Yorkšírek, který nekontrolovaným pádem spadl z postele – nejdřív úplně ochrnul, po kapačkách se rozchodil, ale koordinace a ovládání ocasu a zadních končetin zůstala omezena. Fenka po uvolnění blokády prvních dvou ocasních obratlů začala radostně vrtět hlavou na všechny strany, yorkšírek po uvolnění chybného postavení krčních obratlů a týlní kosti naopak začal šťastně vrtět ocasem a běhat po zahradě. Paní po zlomenině kostrče, kde byla provedena operace a odstranění poškozených článků, dlouhodobě trpěla bolestmi nejen páteře, ale i močového měchýře a tlustého střeva. Vzhledem k tomu, že lékaři důvod nenašli, skončila paní ve svých 35 letech kvůli trvalým depresím z bolesti v invalidním důchodu pro psychickou poruchu. V tomto případě se dají následky zásahu už jen tlumit. Tento článek opravdu není odbornou literaturou, slouží k zamyšlení, proč se zbytečným zásahům do těla – ať už zvířecího nebo lidského – vyhnout. Se zvířaty máme společeného víc, než si myslíme.

Autor článku: Andrea Dunová

www.dornovametoda-zvirata.cz