Australský ovčák – skutečně se hodí pro každého?
Pokud si představíme sousloví: standard plemene či standardní jedinec, drtivé většině z nás „naskočí“ asociace s výstavním kruhem – tedy exteriér. Nicméně povaha a temperament tvoří stejně důležitou složku standardu, přes to je velice často skrytá v „ústraní“.
Bezproblémové a harmonické soužití se psem tvoří mnoho aspektů. Jedním z nejdůležitějších z nich jsou dle mého názoru právě povaha a temperament (a to jak naše, tak našeho budoucího či současného 4-nohého parťáka) aneb: „Co je důležité, je očím neviditelné.“ Hlavní náplní tohoto článku bude právě výše zmiňovaná povaha australského ovčáka. Tedy vrozené povahové vlastnosti, které tvoří „interiér“ tohoto úžasného plemene a jejich případná úskalí.
Historie a využití
Ačkoliv to tak na první pohled nevypadá, „nudná historie“ a znalost prostředí a práce, pro kterou bylo dané plemeno šlechtěno, toho o vrozených povahových vlastnostech hodně napoví.
V období formování plemene byla hlavním úkolem australského ovčáka manipulace s až několika tisícihlavými stády ovcí a dobytka na sezónní pastvy či za účelem prodeje až na vzdálenosti v rámci stovek/tisíců mil. Jednalo se v podstatě o nepřetržitou práci kolem dobytka od jara do zimy (prvního sněhu). Mezi hlavní vlastnosti, díky kterým byl nedocenitelným pomocníkem, byla především jeho univerzálnost: skvělý cit pro manipulaci se stádem jak drsného dobytka, tak ovcí (velice často „mix“ jehňat, bahnic i beranů). Krom pasení byl díky svému přirozeně ochranitelskému pudu skvělým hlídačem stáda i svého domova a jednalo se o jedince přirozeně teritoriální. Vynikal svou rychlostí, hbitostí, vytrvalostí, odolností, odvahou a schopností samostatného rozhodování i práce v drsných podmínkách v podstatě ve dne v noci. Zároveň však byl popisován, jako výjimečný společník pro svého pána/rodinu. Pro všechny tyto vlastnosti zaznamenal v USA jako farmářský pes vysoký nárůst popularity.
Jak popisuje povahu australského ovčáka standard/standardy?
A co to vše tedy znamená pro nás: majitele australského ovčáka z 21. století? ;o)
Když si pozorně přečtete standardy a zamyslíte se, nutně dojdete k závěru, že oním symbolickým hlavním nosným pilířem všech povahových vlastností, které tvoří standardního australského ovčáka je VYROVNANÁ POVAHA. Aby mohl australský ovčák vykonávat práci, pro kterou byl „zrozen“, musel být nutně zdravě sebevědomý a psychicky vyrovnaný. Jakákoliv psychická nerovnováha (nervózní povaha, vysoká reaktivita, …) či dokonce agresivita jeho důvěryhodnost při práci výrazně snižovala.
I v případě „dnešních“ australských ovčáků tento „bod“ považuji za klíčový. Pouze vyrovnaný pes „unese“ a „dovede správně nakládat“ s instinkty a vrozenými vlastnostmi, které mu byly dány do vínku. Jediná odchylka v tomto klíčovém bodě tvoří právě onen propastný rozdíl mezi teritoriálním psem hlídajícím si své území, jedincem rezervovaným při počátečním setkání. A „troskou“ štěkající a útočící na „vše“ kolem sebe, rezignovanou hromádkou neštěstí s reakcemi od střelby po nárazové zvuky či samcem „asociálem“, co má zálibu v konfliktech atd.
Pojďme si tedy rozebrat možná „úskalí“ společného soužití s australským ovčákem, ale před tím si dovolím malou poznámku. Dle mého názoru se dá skutečně efektivně pracovat a modifikovat téměř jakoukoliv povahovou vlastnost i instinktivní chování. Přes to bych ráda upozornila na „etickou stránku věci“. Je spravedlivé „přepracovat“ povahu australského ovčáka v například typicky retrívří? – otázka hlídacího instinktu, možné rezervovanosti k cizím lidem, temperamentu? A může takto být doopravdy šťastný? Existují desítky plemen rozličných povahových vlastností, temperamentu, velikosti, délky srsti atd. Pokud si vybíráte přítele minimálně na 10 let, je více než vhodné odprostit se od výběru ryze podle exteriérových vlastností a udělat si představu o tom, jaké povahové vlastnosti psa by skutečně „zapadly“ do vašeho životního stylu. Bohužel až příliš často právě psi odnáší nedostatek soudnosti svých majitelů ve fázi výběru plemene.
Za frázemi: „Možný způsob řešení“ naleznete nástin toho, jak je možné se s problémem vypořádat. Neberte je prosím jako dogmata (ačkoliv jsem je napsala ve svém aktuálním :o) nejlepším vědomí i svědomí – člověk se nikdy nepřestává učit). Existují tisíce cest k cíli. Moc ráda bych podnítila Vaši zvědavost směrem k tématům: „jak se pes učí“, přirozená komunikace psa, „spolupráce se psem za pomoci pozitivního upevňování“ (učení za pomoci tvarování – shapingu). Buďte při spolupráci se svým psem kreativní, systematičtí, citliví a empatičtí. Věřte, že si pak oba užijete více zábavy. Pevně doufám, že čím dál tím víc lidí zatouží po spolupráci se svým psem na základě pevného vztahu a vzájemné důvěry, nikoliv strachu z trestu či psychického nátlaku. A metoda „cukr a bič“ či trénink postavený na základech mýtů kolem dominance bude brzy archaismem.
3. REZERVOVANOST K CIZÍM LIDEM
4.„OBDOBÍ REAKTIVNÍCH AUSTRALÁKŮ“
autor: Veronika Gesierichová, 2013