Pasení

Úvod

Australský ovčák patří mezi několik málo plemen, která si uchovala svoje původní poslání až do současnosti. Schopnost pást a ovládat hovězí dobytek, ovce a kachny bylo hlavním úkolem australského ovčáka již od začátku formování tohoto plemene. Právě na rančích amerického středozápadu se z dovezených psů začalo šlechtit plemeno s pracovními a povahovými rysy takovými jaké je známe dnes. Od počátku byl kladen důraz na schopnost samostatně ovládat větší či menší stáda, ale zároveň si udržet velkou ochotu spolupracovat se svým majitelem a být všestranným pomocníkem na farmě. Upřednostňovali se psi střední výšky a střední délky srsti, kteří byli schopní pracovat celý den ve velké zátěži, aniž by byli limitováni svoji postavou. Na druhou stranu, v zimě bývá většinou míň práce a tak i farmáři po svých psech chtěli, aby uměli odpočívat, když se nic neděje.

V současné době australští ovčáci stále pracují na rančích a pole jejich působnosti se postupně přesunulo i do Evropy. Jejich hlavním posláním je manipulace se stády hovězího dobytka a ovcí, přehánění z pastvin, nahánění telat při přepravě, pomoc se stádem během veterinárního ošetření, přehánění kachen na dvoře, přivedení stáda z pastviny bez účasti majitele atd. Využití australských ovčáků se také částečně liší podle regionu a přírodních podmínek, rozlehlosti rančů nebo odlehlosti míst, kde mají pracovat. Zatímco USA je země velkých dobytčích stád, která se často pasou na obrovských plochách, Evropa je zaměřená více na menší stáda, chov v kravínech a hlavně na ovce v oplůtkovém systému. Je však jasné, že tady všude nachází i dnes australský ovčák svoje uplatnění.

Styl pasení

Jak už jsem v úvodu zmínila, australský ovčák se používá jako všestranný farmářský pes a z toho pramení i jeho způsob práce. Styl australského ovčáka je jiný než pasení border collie. V angličtině se setkáváme s označením loose eyed breed (plemena, která nepoužívají oko tak silně jako border collie), v češtině se vžilo označení tradiční styl pasení (převzato z FCI rozdělení pasení).

Nejčastější držení těla australského ovčáka při pasení je vzpřímená poloha, kdy hlava je zhruba ve stejné výšce jako jsou ramena. Pohyb je plynulý, podle potřeby se střídá krok, klus a cval. Často se pes pohybuje plynulým klusem, který je úsporný, není příliš rychlý a pes v něm vydrží uběhnout dlouhé vzdálenosti. Australský ovčák instinktivně reaguje na změny směru stáda a je schopný je pozicí svého těla udržet pohromadě i na správném místě. Především při pasení krav musí pes ukázat svoji hbitost a být schopný rychle změnit směr. Pro australského ovčáka není tolik přirozené zalehávání, záleží na konkrétním jedinci.

Se zákazem kupírování ocasu v některých evropských zemích se začalo také přihlížet k nesení ocasu. Ideálem je dolů nesený ocas, který ukazuje klid psa při práci. Co se štěkání týká, podle řazení AUO mezi tradiční plemena pod FCI není štěkání penalizováno. Avšak pro většinu majitelů, kteří australské ovčáky používají dennodenně k práci je přílišné štěkaní nežádoucí. Pes se může projevovat pokud pracuje s velkým stádem a potřebuje na sebe upozornit, většinou ale štěkání není intenzivní. Také si často štěkne při změně směru anebo když mu uteče jedna ovce a pes ji přihání zpět.

Odstup

Australský ovčák patří mezi plemena, která upřednostňují menší vzdálenost od stáda a také pracují v užším kontaktu se svým majitelem. Často u nich vidíme tzv. zametání, kdy pes jde za stádem z jedné strany na druhou a tímto pohybem ho drží pohromadě a zároveň tlačí dopředu. Naopak na kravách musí pes hodně pracovat s pozicí svého těla, poznat, kdy je potřeba přitlačit a kdy si naopak udržet větší odstup. Při pasení kachen je zase důležitý určitý klid, aby se hejno nerozletělo do všech stran.

Australský ovčák nemá přirozeně velký outrun, do určité míry ho to však lze naučit. Outrun je obíhání stáda ve velkém oblouku a až potom pomalé přibližování. Styl tradičních plemen je spíše běžet přímo rovně až ke stádu a těsně u ovcí ho teprve začít obíhat. Pes by měl umět udržovat správný balanc a tzv. dvanáctku, kdy je pes na pozici 12 (podle hodin), mezi ním je stádo a poté majitel. Nežádoucí je obíhání stále dokola, rozhánění ovcí od sebe a přílišná horlivost.

Štípaní

Štípaní a kousání samo od sebe je nežádoucí a na závodech dokonce i penalizováno (především kousnutí do vlny). Zkušený pes má potřebu štípnout neposlušného jedince většinou do zadní nohy, pokud si potřebuje získat respekt anebo stádo trochu popohnat. Jiná je situace pokud pes obrací stádo krav. Často vidíme australské ovčáky jak krávu zastavují a otáčí požadovaným směrem právě štípnutím do hlavy krávy. Z tohoto také vzniklo rozdělování psů na dva druhy: heeler – pes který štípe dobytek do zadních nohou a header – pes který štípne krávu u hlavy. Většina AUO umí přirozeně obě polohy, ale jsou samozřejmě psi, kteří preferují jedno nebo druhé.

Tlak

Každý australský ovčák používá jinou sílu k tomu, aby ovládal stádo. Jsou psi, kterým stačí přijít k ohradě a ovce z něj mají ihned respekt a jsou tací, kteří si ho musí vydobýt až v těsné blízkosti ovcí. S tím také souvisí odstup od stáda. Pes který má velkou sílu (v podobě držení těla či používání oka) si většinou může od stáda držet větší odstup než pes s menší intenzitou tlaku. AUO používá spíše tlak který jde z jeho držení těla a plynulého pohybu.

Trialy

První trialy pro australské ovčáky vznikly v USA v polovině 70. let. Jejich pořadatelem byla ASCA, která úspěšně organizuje závody dodnes. V Evropě byl první ASCA trial uspořádán v roce 2003. Mezi nejaktivnější evropské země v dnešní době patří Německo, které sdružuje i několik ostatních států v organizaci WEWASC, má roční hodnocení svých soutěží a pravidelně má své členy i na největší akci pro australské ovčáky v USA – na ASCA Nationals. Dalším aktivním klubem je DWAS (Nizozemsko) a FINASC (Finsko). Tyhle organizace pořádají během roku nejvíce závodů a velice často zvou rozhodčí z USA.

V současné době je tedy možnost soutěžit na trialech v pasení u různých organizací. V Evropě se jedná především o FCI a ASCA trialy. V České republice se také pořádá zkouška vloh – ZVOP, která může majiteli poskytnout první vodítko k tomu, jestli má jeho pes zájem o pasení. Na tuto zkoušku se pes nemusí nijak připravovat, hodnotí se pouze zájem.

FCI pasení v tradičním stylu

Jednotné pasení pod FCI je poměrně novou disciplínou, řád pro tradiční plemena vznikl v roce 2008, kdy už bylo zřejmé, že zájem o pasení mezi majiteli ovčáckých plemen stále roste a na druhou stranu není možné, aby tato plemena soutěžila společně s border colliemi. Vznikly tedy dva řády – collecting (sháněcí) pro border collie a australské kelpie a tradiční pro všechna ostatní ovčácká plemena, mezi které patří i australský ovčák. Toto pasení probíhá zatím výhradně na ovcích, upřednostňuje se větší stádo a lze soutěžit na třech úrovních. Aby pes mohl nastoupit do trialu, musí nejprve složit zkoušku HWT – herding working test, který prověří jeho schopnost pást. Zkouška HWT je v současné době velmi podobná trialu prvního stupně a prověřuje základní dovednosti, které by pes měl umět. Mezi tyto dovednosti patří:

Vyhnání a zahnání do košáru – pes vyvede stádo klidně a plynule z košáru, aniž by se mu ovce rozutekly, převezme stádo na pastvině a pokračuje dál. Se stejným klidem přivede ovce zpátky do košáru
Zastávka (stops) - pes má stádo zastavit a v klidu ho udržet na určeném místě (jedná se např. o fiktivní přechod přes cestu)
Zapasení – stádo se zastaví a pes ho drží na místě, aby se ovce mohly v klidu napást
Brána – provedení stáda mezi překážkami
Vedení – schopnost vést stádo v klidu, aniž by se rozuteklo, tlačilo na psovoda atd.

Ideální pozice je psovod, stádo a pes. Ovce by neměly na psovoda příliš tlačit ani ho předbíhat. Pes si má udržet právě takovou vzdálenost, aby měl stádo dostatečně pod kontrolou, příliš na něj netlačil, ale ani s ním neztratil kontakt. Psovod může používat farmářskou hůl.

FCI pasení vychází hodně z německého a francouzského pasení. Ve Francii dodnes pracují beauceroni, briardi a další původní plemena s velkými stády čítajícími klidně i přes 100 ovcí.

Pokud pes složí zkoušku HWT může nastoupit do trialu. Jsou tři úrovně:

IHT1
IHT2
IHT3

V trialech se postupně zvyšuje obtížnost. Je přidán třídící pen, průchod kolem jedoucího traktoru, chytání ovce za nohu atd. Podrobnosti k jednotlivým cvikům, jejich provedení a ohodnocení jsou uvedeny ve zkušebním řádu (www.paseni.unas.cz). Trialů pod FCI se mohou zúčastnit pouze psi s PP. Pro postup do další úrovně je potřeba splnit bodové ohodnocení na 70% bodů. Na podzim se pořádá mistrovství republiky v tradičním stylu.

ASCA

ASCA pasení se v několika ohledech liší, je více šité na míru právě australským ovčákům. Zkušební řád pod ASCA vznikl právě na popud farmářů a vychází tak z dovedností, které se po AUO vyžadovaly na amerických rančích. Klade si za cíl udržet a propagovat plemeno jako praktického farmářského psa a neocenitelného pomocníka při bezpečnější manipulaci se stádem. První odlišností od FCI trialů je to, že se ASCA chodí na všech druzích zvířat, které australský ovčák pase – na kravách, ovcích i kachnách. Stáda jsou menší většinou okolo 5 kusů. To také umožňuje vyměnění zvířat po každém běhu pro každého psa. Také nároky na prostor jsou jiné a trialy se většinou chodí v menší závodní aréně než na celé pastvině. Pes má ukázat stejné dovednosti jako na FCI trialu – vyhnání a zahnání do košáru, vedení po pastvině, průchod brankami, třídící pen. Navíc je přidaný ještě košár uprostřed pastviny. Náročnost se zvyšuje s přestupem do další třídy. Kromě přidávání těžších průchodů a překážek se mění i pozice psovoda a důraz na samostatnou práci psa. Pes musí být schopný vést ovce či krávy sám (vytlačit stádo od psovoda) a projít bránami jen podle povelů handlera, který stojí na určitém místě. Pozice psovoda i psa je přímo vyznačena v nákresech na jednotlivé obtížnosti a kurzy. (Nákresy je možné najít na www.wewasc.com)

Rozdělní ASCA trialů a titulů:

STD – started trial dog (začátečník)

OTD- open trial dog (středně pokročilý)

ATD – advanced trial dog (pokročilý)

WTCH – working trial champion (šampion pasení)

Dále se za jednotlivé tituly může přiřadit písmenko d – ducks (kachny) , c – cattle (krávy), s – sheep (ovce), což označuje typ zvířete na kterém byl titul získaný. Můžete se tedy setkat např. s titulem OTDd,s – což znamená že pes závodil pouze na kachnách a ovcích. Další věc, kterou majitelé občas uvádějí je např. STDs,c – first leg. K získání celého titulu je totiž potřeba absolvovat závod u dvou různých rozhodčí a pokud má pes „first leg“, znamená to, že k získání titulu potřebuje ještě druhý běh u jiného rozhodčího. V praxi to ale není tak obtížné, závody bývají vícedenní (např. už od čtvrtka do neděle) a často jsou pozvání dva rozhodčí, takže si za víkend můžete vyběhat celý titul. Pokud pes získá všechny potřebné tituly v ATD získává titul WTCH- šampion v pasení, který má již trvale před jménem. Dále je možné obdržet titul jako HIT – high in trial (největší dosažené skóre v trialu) anebo Most promising started dog – nejnadanější začátečník.

Farmářský trial

Vedle běžných ASCA trialů existuje i farmářský trial, který vychází ještě více z praxe a pes má předvést běžné každodenní dovednosti jako je např. natlačení stáda do přepravního vozíku. Tyto trialy se pořádají i v Evropě.

Někdy se můžete setkat i s rozdělením na farmářského a trialového psa. Dobrý pracovní pes by měl zvládnout obojí a právě na soutěži může ukázat svoje dovednosti a porovnat se s konkurencí. Jsou ale farmáři, kteří nevyžadují a nepotřebují takovou přesnost, za kterou se pak dávají body na trialech. Často nechávají psa pracovat hodně samostatně, čímž by v závodě mohli ztratit několik bodů. Záleží pak na majiteli, co je pro něj důležitější.

Pasení koní

Rančeři, kteří používají své psy na rozlehlých pastvinách často sami jezdí na koních. Australští ovčáci se s koňmi dokáží úžasně doplňovat a být výbornými společníky na vyjížďkách. Ovšem nechat svého psa honit koně je zbytečný hazard! Pasení koní jako takové neexistuje. Je samozřejmě možné nechat svého psa přihnat vlastní stádo, které je na psy zvyklé, ale obecně se koně nenechají ovládat jako ovce a mohou psa velmi snadno zranit. Pasení je schopnost ovládat jakékoliv stádo a jakkoli s ním manipulovat, koně si ale toto nenechají líbit.

Závěrem

Pasení je pro australského ovčáka nejpřirozenější věc. Pokud má ten správný instinkt je radost se na něho dívat. Dobří pracovní psi jsou schopni sami vyřešit složité situace a přirozeně ovládat stádo. Rádi pracují pro svého majitele a doprovází ho při každodenní činnosti. Trialy jsou zase možností jak ukázat, co ve vašem psovi je, potkat stejně zapálené lidi a poznat plemeno více do hloubky. Pasení je úžasná možnost jak udržet v australském ovčákovi jeho původní vlastnosti, pro které by vyšlechtěný a díky kterým je teď oblíbeným sportovním a aktivním společníkem. V neposlední řadě je australský ovčák plemenem, které se uplatní při práci na farmě.

Zajímavé odkazy:

www.workingaussiesource.com

www.wasic.it

Alice Jirásková 2013