Ocas dělá australáka?

Ocas, respektive jeho délka, je častým tématem diskuzí mezi majiteli a chovateli australských ovčáků. V současné době se setkáváme se psy, kteří mají ocasy rozmanitých délek, nasazení a nesení. Od krátkých kupírovaných ocasů, kde jsou fakticky odebrány obratle přesahující "konec těla", přes různé délky NBT až po ocasy dlouhé. 

Australský ovčák má v původním znění ASCA standardu uvedenou zvláštnost v podobě krátkých ocasů, které (ať už kupírované či přirozeně zakrnělé) neměly přesahovat délku 4 palců. Krátký ocas měl zabránit zranění při práci s dobytkem, kde by mohlo dojít například  k přišlápnutí a tím k poranění páteře. Další teorie z historie pro zavedení zkrácené délky je rozeznání ovčáckých psů u stáda od predátorů a nebo také označení takových zvířat jako pracovních, tzn. že za ně majitel nemusel odvádět daně. Krátký ocas je od vzniku plemene v USA považován za typický plemenný znak a v 60. letech byl kupříkladu ve standardu ocas delší než ony 4 palce označován za diskvalifikující vadu. V chovu měli být upřednostěni především NBT jedinci.

Standard AUO převzatý FCI roku 1996 taktéž uvádí ocas krátký či přirozeně zakrnělý. Ovšem postupem času jisté země mimo USA kupíraci ocasů na svém území zakázaly (jedná se o propagaci týrání zvířat), a tak FCI reagovalo pozměněním standardu. Ten nám tedy udává, že ocas je rovný, buď plné délky, přirozeně krátký (NBT) či kupírovaný (v zemích, kde je stále kupírování povoleno). Krátké ocasy by neměly přesahovat 4 palce / inche (10 cm).

Dlouhý ocas 

Dlouhý ocas většinou mívá na svém konci bílou špičku a měl by dosahovat k hleznům (pozn. zakončení ocasu bílou barvou bývá obvyklé u jedinců s bílými znaky, pokud má zvíře bílé znaky méně rozšířené, např. jen náprsenku, bílou špičku zpravidla nemívá. Nelze ji tak považovat za pravidlo při rozeznávání délky.) Ocas jako takový může mít různý počet obratlů, obecně je jich ale 20 - 23. 

Co se týče nesení ocasu není ve standardu uvedeno na toto téma zatím nic. V současné době se  vyskytují studie na téma nesení a tvar ocasu u australských ovčáků, jejichž generace byly po roky kupírovány a tím pádem není zpětně možné dohledat, jak by takoví jedinci ocas vlastně nosili. 
Na výstavách se u nekupírovaných jedinců setkáváme často s hodnocením, že pes ocas nosí moc vysoko, přetáčí ho na hřbet, ocas má být níže než linie hřbetu... Toto vše pramení ze standardů jiných plemen, jež rozhodčí pak aplikují na australské ovčáky. Často rozhodčí z řad specialistů na plemeno ocas zajímá pouze po svůj kořen - jak je nasazen. Jeho nesení už pro ně není tolik důležité. Stejnětak často neřeší, pokud má jedinec viditelně ponechaný delší  NBT, zda přesně dosahuje 4 inchů, či je delší. 

Zpravidla je ocas u AUO bohatě osrstěn. V klidu bývá plynule spuštěný k zemi, při vzrušení jej zvíře zvedá. 

Přirozeně krátký ocas alias Natural Bob Tail

Natural Bob Tail, dále už jen NBT, je zkratka označující mutaci přinášející přirozenou krátkoocasatost, tedy zakrnění ocasních obratlů, nejen u australských ovčáků. Tato vloha byla vyšlechtěna za účelem právě krátkých ocásků bez nutnosti zásahu, jedná se o mutaci v T-box genu. 
Vloha je dominantní, tudíž pokud je přítomna jedna zmutovaná alela, stačí k tomu, aby byl ocas zakrnělý. Pokud jedinec získá takové alely dvě a je dominantním homozygotem (oba jeho rodiče byli také NBT a vlohu mu předali), umírá již během děložního vývoje a fena takové plody vstřebá. Taková genetická výbava je pro štěně zkrátka letální. Pokud se přesto narodí, což se děje velmi vzácně, má vážné defekty, jako např. rozštěp páteře. O tom ale níže.

NBT může mít různé délky. Ocasy, které vypadají jako "skoro dlouhé" (bez bílé špičky), poloviční, 1/4 až po krátké "bobečky" či úplně zakrnělé ocasní obratle . V roce 2010 provedla instituce ASHGI průzkum, který uvádí, že 47 % sledovaných psů mělo délku NBT čtvrtinovou či delší.
V jednom vrhu se nám může objevit celá škála těchto délek. Předvídat, jak dlouhé NBT ocásky u štěňat získáme, víceméně nelze. Délka u konkrétního jedince je modifikována pravděpodobně dalšími geny. "Uvnitř" ocasu dochází k postupnému zmenšování a deformaci obratlů a také k jejich srůstům. 

NBT v chovu
NBT by měl být spojován s ocasem geneticky dlouhým. Schválně uvádím geneticky, proto je tak důležité znát původní délku ocasu zvířete u narození - chováme plemeno s možností kupírace ocasu. Jelikož se jedná o dominantní alelu, statisticky bude předána v další generaci 50 % štěňat. Ve vrhu se tak narodí polovina štěňat s ocasem dlouhým a polovina s ocasem zakrnělým. Na obrázku je RTG úplně zakrnělého ocasu.
Spojování dvou NBT jedinců je poměrně častou praxí, otázkou chovatelské etiky a názoru. Faktem ale je, že pokud se v genetické výbavě štěněte potkají dvě alely pro NBT, dochází k závaženému rozštěpu páteře či jiné vadě již během embryonálního vývoje, který je pro plody fatální. (Velmi vzácně se takový dominantni homozygot s defektem přesto narodí a velmi brzy umírá či musí být utracen.) Navenek pro chovatele se taková skutečnost projeví pouze u porodu možným snížením počtu živých narozených štěňat. Literatura uvádí zhruba o 30 % oproti průměrnému počtu. Ovšem opět pouze statisticky.  Často je ve vrhu běžný či dokonce nadprůměrný počet štěňat. Ano, samozřejmě. Poměr štěňat ve vrhu by měl být 25 % "double" - homozygotních NBT jedinců, 50 % heteorzygotních klasických NBT a 25 % psů s dlouhým ocasem. Pokud je vrh ale "namíchán" pouze např. z 3 ocasů dlouhých a 6 heterozygotních NBT, pak se jej defekt dominantních homozygotů netýká a působí jako bezproblémový. Jestli při oplodnění ale vznikli ještě "double NBT" sourozenci a byli vstřebání nebo tentokrát nevznikli vůbec, to můžeme jen hádat. Pokud je jen jeden rodič NBT, nemá dědičná délka ocasu vliv na velikost vrhu.

Ještě jednou pro pořádek, jak to statisticky vychází: 

1) Dlouhý ocas x dlouhý ocas = 100 % vrhu s dlouhými ocasy

2) Dlouhý ocas x NBT = 50 % vrhu dlouhý ocas a 50 % vrhu s NBT

3) NBT x NBT = 25 % "doubleNBT", 50 % obyčejných" NBT a 25 % dlouhých ocasů = teoreticky méně početný vrh o 30 %

V případech, kdy se ve vrhu narodí NBT štěně po rodičích s řečenými dlouhými ocasy (resp. většinou dlouhými-kupírovanými), se jedná spíše o mylné zapsání původní délky u rodičů samotných. Jak je zmíněné výše, ne vždy ocas musí mít bílou špičku, a tak je správné určení jeho délky v některých případech obtížné. Případně chovatel není schopen dodat informaci o původní délce ocasu. Řešením je genetický test na přítomnost genu pro krátkoocasatost. 

Kupírování ocasů

 Kupírace ocásků je zatím možná i na územi ČR. V zákoně na ochranu zvířat proti týrání č. 246/ 1992 Sb. je uvedeno povolené krácení ocásků u štěňat (a selat) do 8 dnů věku bez použití znecitlivění. Chovatelé tak zatím mají možnost volby. Kupírovat ocas mohou a nemusí, pokud tak učiní, je to pouze jejich rozhodnutí a estetická záležitost. Také však častý požadavek budoucích majitelů a chovatelů, kteří se plánují se štěnětem věnovat výstavám - rozhodčí často rozhodují ve prospěch kupírovaných jedinců. V Evropě se proto setkáváme s kupírováním především u výstavních linií.

Ocásky se kupírují do délky 4 inchů - 10 cm, nicméně se setkáváme spíše s kratšími. Fakticky první dva obratle ocasu jsou schovány v těle zvířete, tudíž veterinární lékaři ponechávají nejčastějí jeden, dva obratle za nimi, někdo ocas zkracuje úplně. Jak již bylo zmíněno, proces kupírace probíhá bez znecitlivění, může jej provádět pouze veterinární lékař, a to pouze u štěňat do 8 dní věku. V pozdějším věku je sekání ocasů zakázáno, povoleno je pouze ze zdravotních důvodů např. při zranění. V žádném případě není přípustné dokupírovávat ocasy na žádost zájemců po uplynutí 8 denní lhůty! Správně okupírovaný ocas by měl být oddělen v místě mezi jednotlivými obratli, aby nedocházelo k tak velkému podráždění tkání. Na obrázku jsou okupírované ocásky rozmanitých délek v rámci jednoho vrhu.

Video, jako příklad, jak je takový zákrok zhruba prováděn, najdete ZDE. 

Důležité ovšem je, abychom věděli, jaký měl okupírovaný jedinec ocas při narození. Zda byl přirozeně dlouhý, NBT či měl jiné vady. Důvody "proč" najdete výše v odstavci o NBT.

V dnešní praxi se na území ČR dokupírovávají ve velké většině hlavně různé délky NBT "pahýlků" a samozřejmě i ocasy dlouhé. Kupírování upřednostňují především chovatelé, kteří svůj chov zaměřují na výstavní kariéru, v dnešní době jsou důvody pro odstranění ocasu už pouze estetické - "zachování původní tradice a vzhledu plemene". Ocas tělo opticky prodlužuje. Stále více budoucích majitelů, kteří si AUO pořizují pouze jako partnera pro život, takový zákrok u svého psa nechce a požaduje ponechání "toho, s čím se narodil". Také se velice často nechává ocas u nestandardních štěňat, která se výstavám věnovat nebudou. A v neposlední řadě chovatelé zaměřující svůj chov na sport a práci jsou často zásadně proti jakémukoliv zásahu do funkční anatomie zvířete. Ocas je přecijen důležitou součástí těla, pro lepší balanc a obratnost. Zranění při práci přišlápnutím hospodářským zvířetem totiž chovatelé, kteří se zaměřují na práci s dobytkem, z praxe neznají, mnohem častější uvádějí např. zranění hlavy apod.

Ne jen v našich sousedských zemích se kupírování pomalu zavrhuje a takto upravená zvířata mají zakázaný vstup na veřejné akce, jako jsou výstavy a závody. Nechat si tedy dnes okupírovat svého pejska může v budoucnu znamenat "zavřené dveře". Pokud máte zvíře s NBT ocasem a chcete v zemi se zákazem kupírace prokázat, že je krátkoocasé od narození a není zárověň dokupírované, musíte s sebou na cestu přibalit genetický test dokazující přítomnost alely pro krátkoocasost a v některých zemích i RTG ocasu (je totiž velmi mnoho zvířat s genetickou výbavou NBT, která zároveň podstoupila i dokupírování na kratší - hezčí - délku). 

V dalších článcích se můžete dočíst více o anatomii ocasu samotného a dopadu kupírování na tělo psa.

Barbora Hynková, 2020
Zdroj fotek: Facebook, majitelé zobrazených psů