REZERVOVANOST K CIZÍM LIDEM

Co se týče otázky rezervovanosti australského ovčáka k cizím lidem se standardy nepatrně liší. Zatím co ASCA standard hovoří jednoznačně: je rezervovaný k cizím lidem, nevykazuje však plachost. AKC a FCI standardy používají slovní spojení: může být rezervovaný při počátečním setkání.

Rezervovanost k cizím lidem by se dala považovat za nástroj hlídacího instinktu. Jen velice stěží může být pes zároveň dokonale společenský a přátelský k širému okolí a dobrým hlídačem.
Přirozená rezervovanost k cizím lidem se může projevit v rozličných stupních v závislosti na situaci, povaze a socializaci. Běžnou reakcí australského ovčáka na cizí lidi je ignorace. Veškerou lásku a pozornost věnují pouze úzkému okruhu lidí, které přijali za své. Zejména v případě náhlého narušení osobního prostoru psa, můžeme očekávat různé stupně i formy reakcí.
Vysílání konejšivých signálů, odstoupení směrem od člověka, který narušuje osobní prostor a „zamrznutí“, lze považovat za přirozené reakce psa, který prostě netouží po tak těsném kontaktu s cizím člověkem. Reakce typu vrčení → cenění zubů → výpad lze považovat za projevy bázlivosti či nevyrovnané povahy. Neadekvátní agresivní a bázlivé reakce musí být vždy považovány za nepřípustné. Přes to je posouzení „adekvátnosti“ reakce psa s ohledem na situaci složitou záležitostí, žádající si podrobnou analýzu dané situace podloženou znalostmi z oblasti etologie.

Přílišná plachost a bázlivost
Je třeba počítat s tím, že agresivní reakce jsou velice často produktem strachu. Každý pes má práh, po jehož překročení jde do reakce (FFF = fight, flight, freeze), jindy. To vše v závislosti na zkušenostech, situaci i již asi stokrát jmenované „vyrovnané povaze“. Je dobré mít na paměti, že agresivita jako taková je vždy produktem stresu a nástrojem zachování kontroly.
Možný způsob řešení: Pokud jste majitelem bázlivého psa, nastudujte si více k výše zmiňovaným pojmům a vyhledejte odbornou pomoc. I s vysoce reaktivním psem se dá pracovat, jen odpověď na otázku jeho využití v chovu, by dle mého názoru měla být záporná.
 

SOCIALIZACE

Pokud plánujete přírůstek v podobě štěněte australského ovčáka, vřele bych doporučila nastudovat alespoň základy etologie psa (skvělé publikace jsou dle mého názoru: Co má pes na jazyku od Stanleyho Corena a Konejšivé signály od Turid Rugaas). Nebuďte slepí k jeho způsobu komunikace. Počítejte s tím, že mezi základní potřeby, o které je každému živému tvorovi přirozené usilovat, patří krom jídla, vody, vzdálenosti od zdroje teploty i kontrola. Co si představit pod pojmem kontrola? Je to možnost ovlivnit svůj vlastní osud i okolí, zkrátka mít možnost volby. Nedostatek kontroly vždy způsobuje stres a ten pak následně spouští kaskádu dalších reakcí.
Aussíkovi byly dány do vínku povahové vlastnosti pomáhající mu plnit úkoly, pro které byl vyšlechtěn. Rezervovanost k cizím lidem (absence společenské reakce typu: WOW! Člověk! Musím ho přivítat!) mu při hlídání svého domova byla nemalým pomocníkem.
Proto socializaci svého štěňátka australského ovčáka veďte s citem a vědomím, že se nejedná o retrívra, kterému je láska snad ke všemu živému přirozená. Skutečně mu od své podstaty nemusí být příjemné tolerovat každodenní „výpady“ kolemjdoucích lidí fascinovaných roztomilou kuličkou. Navíc velice mnoho takových situací probíhá zatímco je štěně na vodítku nebo v náručí. Nemá tedy možnost odejít v případě, kdy mu je kontakt s cizími lidmi nepříjemný.
Vřele bych doporučila pozorně sledovat reakce svého čtyřnohého parťáka a v případě nouze zasáhnout. Šijte socializační plán svému štěněti na míru. Ideálně tak, aby se po celou dobu cítilo uvolněně a odneslo si vždy pozitivní či minimálně neutrální zkušenost (nikoliv negativní). Budujte od začátku ve svém psovi důvěru ve vaše schopnosti zajistit mu bezpečí. Nikoliv přesvědčení o tom, že pokud si chce zabezpečit svoji základní potřebu „kontroly“, musí zasáhnout sám. Bohužel jsem byla svědkem již mnoha případů, kdy majitelé ve snaze zajistit svému štěněti skvělou socializaci napáchali více škody než užitku.
 

Nácvik manipulace
Je základní složkou výchovy každého psa bez ohledu na plemennou příslušnost. Přesto bych ráda na tento bod upozornila. Ačkoliv standard připouští rezervovanost k cizím lidem, měl by australský ovčák s klidem zvládat rozličné druhy manipulací od cizí osoby v případě, že proti tomu majitel nic nenamítá. V životě australského ovčáka nastane velké množství situací, kdy se vám předchozí trénink manipulace bohatě vyplatí (vyšetření DOV, stříhání drápků, čištění uší, ošetření na veterinární klinice, práce rozhodčího ve výstavním kruhu či na popisné přehlídce,…) Samozřejmě se dá postupovat stylem „pořádně svého psa podržte“, který je ovšem pro psa značně stresující právě z důvodu ztráty kontroly nad situací. Ale proč na to nejít zábavnou formou a za pomoci hry?

Jak na to? Princip všech cvičení má stejný základ: pes má vždy možnost volby! Je jen na nás připravit situaci tak, aby si pes vybral to, co se nám hodí. Následujícími modelovými situacemi se vám pokusím trošku přiblížit dva možné přístupy k nácviku manipulace.

1. „Nech si vyčistit uši“ (stejně dobře se cvičení hodí na nácvik česání, aplikaci očních kapek, prohlídku tlapek, prohmatávání různých oblastí těla, otevírání tlamy a sahání do ní)
Základem tohoto cvičení je tvarování žádoucí reakce za pomoci odměn při zachování pocitu kontroly ze strany.
V první fázi velice krátce pracuji s předmětem (uchošťourem). Nechám psa, ať se s ním seznámí a při tom odměňuji pohled na předmět či jeho očichání atd. Na tomto bodě nezamrzám příliš dlouho.
Následně pracuji za pomocí markeru a odměn na toleranci přiblížení předmětu směrem k tělu psa. Pokud pes na přiblížení zareaguje tím, že odstoupí, předmět od něj oddálím a následně pokus opakuji. Je vhodné postupovat s citem. Po psovi, o kterém vím, že je nedůvěřivý k neznámým situacím nebudu chtít, aby toleroval prudké pohyby, ale na začátek zvolím jen nepatrné a opatrné přiblížení. Je 100x efektivnější postupovat po malých krůčcích vpřed, než si na začátek zvolit pro psa nedosažitelnou metu a následně pak celou dobu tréninkové lekce „couvat“.
Pokud váš pes zvládá různé variace přiblížení předmětu směrem k němu, začněte s dotyky na různých částech jeho těla. Na začátek opět jen letmé dotyky a posléze více a více patrné.
V průběhu prací s předmětem stejným způsobem pracuji s přibližování ruky uchu, dotyky ušního boltce, braní boltce do ruky a držení po různě dlouhou dobu.
Následně tato dvě cvičení spojím. Chytím a „odklopím“ ušní boltec a pracuji s přibližováním „uchošťouru“ směrem k uchu, následným dotykem o různé intenzitě, trvajícím různě dlouho dobu. Pak začnu simulovat pohyby při čistění ucha.
Později můžeme „do hry“ přizvat „proškoleného“ pomocníka, který se psem projde všechny výše zmiňované kroky, zatím co vy budete označovat a odměňovat žádoucí reakce vašeho psa stejným způsobem, jak jste zvyklí z předchozí hry. Jen mějte na paměti, že pokud zahajujete práci s asistentem, je zapotřebí začít cvičení „od píky“ bez ohledu, jak moc jste pokročili při společné hře. Vždy je zapotřebí pracovat jen s jedním kritériem.
Po celou dobu cvičení má pes možnost volby. Pokud mu bude situace nepříjemná, může kdykoliv odejít. V žádném případě v tom svému psovi nebraňte. Kontrola je základní potřebou každého psa. Pokud budete postupovat s citem a správně odměňovat žádoucí chování vašeho psa, bude výsledkem vaší práce pes, který bude toužit po tom, abyste mu vyčistili uši, ostříhali drápky atd. a bude tak milovat i úkony, které pro psy bývají „nepříjemné“.

2. „Stříhání drápků“ (manipulace od veterináře atd.)

Základním principem tohoto přístupu je práce se zdroji při zachované možnosti kontroly nad situací.
Od začátku pracujeme s prvkem manipulace od cizí osoby a prvek kontroly je zabezpečený spouštěčem ze strany psa, který má tu moc „zastavit veškeré dění“.
Popišme si to ve spolupráci s videem ;o)
Na prvním záběru (0:15-0:30) si můžeme všimnout toho, jak pes stupňuje své agresivní reakce díky negativní odměně, kterou mu zprostředkovává asistent. Nejprve se při kontaktu kleští s drápkem začne vrtět. Toto nežádoucí chování je odměněno tím, že asistent kleštičky oddálí. Při druhém pokusu se ihned uchýlil ke strategii, která naposledy slavila úspěch, a začal se vrtět, ale tentokrát to k přerušení činnosti asistenta nestačilo, tak reakci vystupňoval a zavrčel. Asistent tuto nežádoucí reakci opět odměnil tím, že zastavil svou činnost. Při třetím pokusu díky zkušenosti, kterou mu asistent zprostředkoval, pes začal rovnou vrčet, ale jelikož strategie vrčení selhala, opět „přitvrdil“ a zapojil do reakce své zuby, což bylo opět odměněno. Pes se po celou dobu jen držel úspěšné strategie: odměna tvoří chování. V tomto případě asistent pracoval jak s pozitivní, tak negativní odměnou. Pes díky tomu, že sebou vrtěl, vrčel a použil zuby, získal kontrolu nad situací a skončilo to, co mu bylo nepříjemné. To je víc než dost argumentů pro to, aby v tomto pro nás „nežádoucím chování“ pokračoval.
Zbytek videa už je věnován tomu, jak se totožná situace dá uchopit trošku jinak. V první fázi se psem budujeme základní komunikační systém, tzv. záchrannou brzdu, kterou když pes použije, zastaví veškeré dění. Zároveň ale tvoříme argument, proč ji nepoužít za pomocí práce s pamlsky. Na videu je onou záchrannou brzdou pohled psa, v případě, že se podívá směrem ke své tlapce, asistent okamžitě dá „ruce pryč“, ale zároveň odchází i ruka se skvělými pamlsky. Pes má možnost volby, ale proč by zastavoval něco příjemného? Přístup k lákavým pamlskům.

1. POVAHA

2. HLÍDACÍ INSTINKT

4. „OBDOBÍ REAKTIVNÍCH AUSTRALÁKŮ“

Autor: Veronika Gesierichová

 Australský ovčák – skutečně se hodí pro každého?

Pokud si představíme sousloví: standard plemene či standardní jedinec, drtivé většině z nás „naskočí“ asociace s výstavním kruhem – tedy exteriér. Nicméně povaha a temperament tvoří stejně důležitou složku standardu, přes to je velice často skrytá v „ústraní“.
Bezproblémové a harmonické soužití se psem tvoří mnoho aspektů. Jedním z nejdůležitějších z nich jsou dle mého názoru právě povaha a temperament (a to jak naše, tak našeho budoucího či současného 4-nohého parťáka) aneb: „Co je důležité, je očím neviditelné.“ Hlavní náplní tohoto článku bude právě výše zmiňovaná povaha australského ovčáka. Tedy vrozené povahové vlastnosti, které tvoří „interiér“ tohoto úžasného plemene a jejich případná úskalí.

Historie a využití

Ačkoliv to tak na první pohled nevypadá, „nudná historie“ a znalost prostředí a práce, pro kterou bylo dané plemeno šlechtěno, toho o vrozených povahových vlastnostech hodně napoví.

V období formování plemene byla hlavním úkolem australského ovčáka manipulace s až několika tisícihlavými stády ovcí a dobytka na sezónní pastvy či za účelem prodeje až na vzdálenosti v rámci stovek/tisíců mil. Jednalo se v podstatě o nepřetržitou práci kolem dobytka od jara do zimy (prvního sněhu). Mezi hlavní vlastnosti, díky kterým byl nedocenitelným pomocníkem, byla především jeho univerzálnost: skvělý cit pro manipulaci se stádem jak drsného dobytka, tak ovcí (velice často „mix“ jehňat, bahnic i beranů). Krom pasení byl díky svému přirozeně ochranitelskému pudu skvělým hlídačem stáda i svého domova a jednalo se o jedince přirozeně teritoriální. Vynikal svou rychlostí, hbitostí, vytrvalostí, odolností, odvahou a schopností samostatného rozhodování i práce v drsných podmínkách v podstatě ve dne v noci. Zároveň však byl popisován, jako výjimečný společník pro svého pána/rodinu. Pro všechny tyto vlastnosti zaznamenal v USA jako farmářský pes vysoký nárůst popularity.

Jak popisuje povahu australského ovčáka standard/standardy?

A co to vše tedy znamená pro nás: majitele australského ovčáka z 21. století? ;o)

Když si pozorně přečtete standardy a zamyslíte se, nutně dojdete k závěru, že oním symbolickým hlavním nosným pilířem všech povahových vlastností, které tvoří standardního australského ovčáka je VYROVNANÁ POVAHA. Aby mohl australský ovčák vykonávat práci, pro kterou byl „zrozen“, musel být nutně zdravě sebevědomý a psychicky vyrovnaný. Jakákoliv psychická nerovnováha (nervózní povaha, vysoká reaktivita, …) či dokonce agresivita jeho důvěryhodnost při práci výrazně snižovala.
I v případě „dnešních“ australských ovčáků tento „bod“ považuji za klíčový. Pouze vyrovnaný pes „unese“ a „dovede správně nakládat“ s instinkty a vrozenými vlastnostmi, které mu byly dány do vínku. Jediná odchylka v tomto klíčovém bodě tvoří právě onen propastný rozdíl mezi teritoriálním psem hlídajícím si své území, jedincem rezervovaným při počátečním setkání. A „troskou“ štěkající a útočící na „vše“ kolem sebe, rezignovanou hromádkou neštěstí s reakcemi od střelby po nárazové zvuky či samcem „asociálem“, co má zálibu v konfliktech atd.

Pojďme si tedy rozebrat možná „úskalí“ společného soužití s australským ovčákem, ale před tím si dovolím malou poznámku. Dle mého názoru se dá skutečně efektivně pracovat a modifikovat téměř jakoukoliv povahovou vlastnost i instinktivní chování. Přes to bych ráda upozornila na „etickou stránku věci“. Je spravedlivé „přepracovat“ povahu australského ovčáka v například typicky retrívří? – otázka hlídacího instinktu, možné rezervovanosti k cizím lidem, temperamentu? A může takto být doopravdy šťastný? Existují desítky plemen rozličných povahových vlastností, temperamentu, velikosti, délky srsti atd. Pokud si vybíráte přítele minimálně na 10 let, je více než vhodné odprostit se od výběru ryze podle exteriérových vlastností a udělat si představu o tom, jaké povahové vlastnosti psa by skutečně „zapadly“ do vašeho životního stylu. Bohužel až příliš často právě psi odnáší nedostatek soudnosti svých majitelů ve fázi výběru plemene.
Za frázemi: „Možný způsob řešení“ naleznete nástin toho, jak je možné se s problémem vypořádat. Neberte je prosím jako dogmata (ačkoliv jsem je napsala ve svém aktuálním :o) nejlepším vědomí i svědomí – člověk se nikdy nepřestává učit). Existují tisíce cest k cíli. Moc ráda bych podnítila Vaši zvědavost směrem k tématům: „jak se pes učí“, přirozená komunikace psa, „spolupráce se psem za pomoci pozitivního upevňování“ (učení za pomoci tvarování – shapingu). Buďte při spolupráci se svým psem kreativní, systematičtí, citliví a empatičtí. Věřte, že si pak oba užijete více zábavy. Pevně doufám, že čím dál tím víc lidí zatouží po spolupráci se svým psem na základě pevného vztahu a vzájemné důvěry, nikoliv strachu z trestu či psychického nátlaku. A metoda „cukr a bič“ či trénink postavený na základech mýtů kolem dominance bude brzy archaismem.

2. HLÍDACÍ INSTINKT

3. REZERVOVANOST K CIZÍM LIDEM

4.„OBDOBÍ REAKTIVNÍCH AUSTRALÁKŮ“

autor: Veronika Gesierichová, 2013

HLÍDACÍ INSTINKT

Co se týče hlídacího instinktu, panuje mezi všemi 3 standardy naprostá shoda. Praví: australský ovčák je pes se silným hlídacím instinktem. Z toho vyplývá, že australský ovčák je přirozeně teritoriální a má silné sklony k ochraně svého domova a „svých lidí“. Má tendence ohlašovat podezřelé situace štěkotem a v případě potřeby se nezdráhá adekvátně zasáhnout (vyniká schopností samostatného rozhodování v případě, že toho není jeho majitel schopen – a to z různých důvodů).
První projevy hlídacího instinktu se manifestují v horizontu mezi 3. a 24. měsícem věku. Jsou australští ovčáci, kteří začnou „hlídat“ již v raném štěněčím věku a jsou jedinci, kteří se takto začnou projevovat až v momentě, kdy psychicky dospějí (jsou linie, které dospívají jak psychicky, tak fyzicky podstatně později).
Vyrovnaná povaha se projevuje i v rámci hlídacího instinktu. Aussík je schopný velice efektivně ohlídat svůj domov, ale v případě, že majitel uvítá „cizince“ jako svého hosta, by měl zastavit veškeré reakce a hosta tolerovat. V žádném případě není žádoucí, aby i přes to stupňoval své reakce.

V souvislosti s hlídacím instinktem a teritoriálním cítěním se mohou vyskytovat následující potenciálně „problémové situace“:

„Nežádoucí“ štěkání/hlídání
Pokud nebydlíte zrovna na samotě, ale v panelovém domě či v jinak „těsném“ soužití se sousedy, mohl by vášnivý hlídač za dveřmi představovat nemalý problém.
Jak je zmiňováno výše, je individuální, kdy se objeví první náznaky označování divných zvuků nebo podezřelého pohybu kolem domova vrčením či štěkotem. Pokud však považujete za nežádoucí, aby váš australák na podobné podněty reagoval, je dobré přijít s konstruktivním řešením již v tomto období. Zapomeňte na to, že problém „sám zmizí“ ;o)

Možný způsob řešení: Pes se neustále učí prostřednictvím zkušeností. Myslete na to, že i s hlídacím instinktem se pes musí naučit správně nakládat (Na co mám reagovat a jakým způsobem?) Zpětnou vazbu o tom, co je žádoucí či nežádoucí ohlašovat, mu můžete poskytnout i vy. Záleží na každém z nás, do jaké formy chceme tvarovat reakce svého psa.
Já osobně volím kombinaci 4 základních „režimů“ dle toho, kde se se svými psy nacházím.

• V bytě si tvaruji reakce pouze na mimořádné zvuky (šramot kolem dveří).

• Na chalupě, kde je časté řádění zlodějů, je v hlídání téměř neomezuji.

• V případě potřeby (cizí prostředí/neohlášená návštěva) pracuji s povelem, který zastavuje reakci a umísťuje psa do zóny přibližně 1 metru kolem mě.

• Klec je „posvátným místem“, kde se nehlídá, ale odpočívá.

Výrazně bych doporučila pracovat se psem klidně a systematicky, výhradně za využití pozitivní odměny (pamlsek či hra za absenci reakce na zvuk) a negativního trestu (případný štěkot zastavím chycením za obojek a odvedením psa na místo, kde se uklidní). Důležité je také dbát na fakt, že pouze odměna má tu „moc“ vytvořit nové chování, které nahradí to nežádoucí. Proto zvyšujte náročnost v podobě intenzity zvuku či podnětu, který má pes „odignorovat“ postupně, ať má šanci být v tréninku úspěšný (získat odměnu).
Myslete na to, že modifikujete přirozené chování vašeho psa. Nepoužívejte pozitivní tresty (nebijte/necukejte/nekřičte/nevyvíjejte psychický nátlak) na svého psa za to, že je australským ovčákem. Dle mého názoru také není „fér“ zadupat přirozenost psa do země (hlídači nikdy v životě neumožnit hlídat), ale je více než vhodné mít danou vlastnost pod kontrolou.
Pokud Vás rozčiluje štěkot a nemáte trpělivost ani chuť svého psa učit, jak má být dobrým hlídačem dle Vašich představ, pořiďte si plemeno bez hlídacího instinktu. Oba dva pak budete jistě spokojenější.

Teritoriální cítění ve spojení s hlídacím instinktem
Opět se budu odkazovat na historii plemene. Australský ovčák velice často pracoval mimo svůj domov (přesun dobytka na sezónní pastvy,…). Bylo tedy zapotřebí, aby svou roli ochránce stáda a „svých lidí“ byl schopen uplatnit i „mimo ploty své domoviny“.
Mnoho majitelů australáků popisuje, že jsou jejich psi velice flexibilní, co se týče prostor, které hlídají. Svůj „radar“ na podezřelé dění v okolí zapnou velice rychle v případě, že jste se usadili na dovolené v chatce, ve vlakovém kupé či si rozložili deku v přírodě.
Mladý nezkušený pes může opět reagovat štěkotem i na „běžné dění“ (prostě jej vyhodnotí, jako podezřelé). U zkušeného sebevědomého dospělého jedince lze sledovat majestátní pozorování okolí, kdy není pochyb o tom, že má pod kontrolou veškeré dění široko daleko.
Australský ovčák má mimo jiné dokonale vyvinutou schopnost samostatného rozhodování v případě, že toho jeho majitel není schopen. Četné příběhy „ze života s aussíkem“ potvrzují rozličnou reakci např.: na cizí osobu přistupující do kupé v případě, kdy majitel spí, a když je bdělý. V případě, kdy je vzhůru (majitel je schopný monitorovat okolní dění za psa) reaguje na přistupující v klidu. Jakmile však majitel usne, přebírá kontrolu nad situací a přistupující mu „ohlašuje“.
Australský ovčák také vyniká citem pro odhad situace. U některých jedinců lze pozorovat odlišnou reakci na běžného kolemjdoucího, který se jen zastavil na kus řeči a pochybná individua: opilce/bezdomovce/….
Reakce vždy manifestují sebevědomí, ochranitelský instinkt a mají charakter varování. Nikdy nejsou produktem strachu, přeskokové nebo surově agresivní.
Možný způsob řešen případných problémů: viz. „Nežádoucí“ štěkání

Hlídání si zdrojů (jídlo, batoh s pamlsky/hračkami, páníček – který je v některých systémech tréninku právě klíčem ke všem zdrojům)
Jedná se o relativně častý problém. Formy hlídání si zdrojů mohou být opět různé (pevné držení těla + upřený pohled → vrčení → cenění zubů → výpad) v různém stupni i „rychlosti“ provedení. Znám mnoho majitelů, co považují své štěně aussíka, které ňafe po ostatních psech za maximálně komické, roztomilé a vydatně se tím baví. Proti gustu…ale já osobně v tom shledávám zárodek problému s velkým potenciálem. Jakýkoliv start agresivní reakce je pro psa stres. Stres je pro organismus nemalou zátěží a představa, že tomu bude můj pes vystaven každodenně, v průběhu obyčejné procházky, výletu či tréninku, je pro mě osobně nemyslitelná.
Možný způsob řešení: opět doporučuji práci s pozitivní odměnou (odměna absence jakékoliv reakce) a negativním trestem (pokud se pes zachová „škaredě“, o zdroj, který si tak usilovně střeží, přijde…trenéři se různí v názoru, zda-li má tento zdroj má dostat pes, před kterým si jej střežil nebo ne).
Před tím, než začnete situaci řešit, je klíčové, abyste si byli jistí, jaký zdroj si Váš pes hlídá.
A stále platí zlaté pravidlo: odměna tvoří chování + pracovat s náročností (vzdálenost ostatních psů od zdroje) ;o)
Příklad č. 1: můj pes má tendenci si hlídat misku s pamlsky, kterou mám připravenou na stolku před druhým psem. Pokud toleruje přítomnost druhého psa – krmím. Pokud na něj nějak zareaguje - přestanu ho krmit a odvedu jej + buď prokrmím psa, před kterým si misku hlídal nebo ne).
Příklad č. 2: máme situaci, kdy je hlouček lidí, psů a na zemi se válí pár klacků. Pokud je můj pes bez reakce – odměna (pamlsek/hra s klackem).

1. Pokud si můj pes hlídá klacek – odvedu ho dál od klacku.

2. Pokud si hlídá mě (pamlsky v mé kapse) – poprosím pomocníka, ať psa odvede nebo odvedu psa a uvážu, následně se vrátím do skupinky a po chvilce zpět pro psa. V případě, že bych v této situaci reagovala jako v situaci a). Odměnila bych jeho vrčení na ostatní psy. Protože by jím docílil toho, že se od nich společně vzdálíme (cenný zdroj tím získá pro sebe).

Dodatek:

Přítomnost/absence hlídacího instinktu či rezervovanosti k cizím lidem
Australský ovčák je mladé plemeno. Je nutné dodat, že výše popisované „vlastnosti“, od kterých se pak mohou obvíjet případné problémy se nemusí týkat každého zástupce plemene.
Konkrétně v otázce hlídacího instinktu a velice často skloňované rezervovanosti k cizím lidem jsou i v zemi původu australského ovčáka diskutovány 2 pohledy na věc s ohledem na výhradní využití psa (řekla bych, že tento bod je společně s otázkou temperamentu jedním z nejdiskutovanějších). Na otázku proč existuje jednoduchá odpověď. Představte si práci rozhodčího v kruhu. Velice často dochází k náhlému zásahu/rychlému přiblížení se do osobního prostoru psa spojeného s osaháváním různých část těla včetně citlivých partií bez počátečního seznámení. Drtivá většina rozhodčích (tento fakt je nejspíš umocněn i častým využívání all-round rozhodčí zejména u akcí pod hlavičkou FCI) očekává minimálně neutrální reakci a sympatizuje s vřelou reakcí ze strany psa.
Chovatelé, využívající své psy k práci blížící se té, pro kterou byl australský ovčák vyšlechtěn, si trvají na zachování hlídacího instinktu a přirozené rezervovanosti k cizím lidem. Dle jejich názoru australský ovčák s typickou povahou nebude vítat rozhodčího s úsměvem od ucha k uchu. Dalším faktem je, že příprava takového psa na rozličné jednání rozhodčího si žádá systematickou práci o více krocích a cesta k cíli = uvolněný pes (jen ten je schopen se předvést v celé své kráse) a zachování živého temperamentu, je podstatně delší než u psů, kteří jsou přirozeně společenští.
Druhý pohled na věc mají chovatelé, kteří nalezli zálibu především ve výstavách. Ti argumentují tím, že společenskou povahu jejich psů jim ještě žádný rozhodčí nevytkl, za to nedůvěřivé reakce (odstoupení při prohmatávání těla, atd.) jsou často penalizovány minimálně tím, že dojem, který zanechá „rozesmátý“ aussík je podstatně lepší. Stejně tak výchova a socializační plán směřující k bezproblémovému soužití je u jedince se silným hlídacím instinktem podstatně složitější a časově náročnější než u milovníků lidí bez hlídacího instinktu.
Z toho je poměrně snadno odvoditelné, že selekce povahy bude u obou dvou názorových táborů probíhat rozdílným směrem (otázka selekce prací versus výstavním kruhem). A možná i proto tu máme tolik aussíků se zcela jinou „životní filosofií“ týkající se otázky vztahu k cizím lidem a potřeby hlídat si svůj domov.
Přes to standard/y hovoří v této otázce jasně: Australský ovčák je pes se silným hlídacím a ovčáckým instinktem. K cizím lidem je rezervovaný, nevykazuje však plachost. – ale otázku rezervovanosti si detailněji rozebereme až v příštím článku ;o)

1. POVAHA

3. REZERVOVANOST K CIZÍM LIDEM

4.„OBDOBÍ REAKTIVNÍCH AUSTRALÁKŮ“

autor: Veronika Gesierichová

Foto: Nikola Kratochvílová, Ondra Uhlíř