HLÍDACÍ INSTINKT

Co se týče hlídacího instinktu, panuje mezi všemi 3 standardy naprostá shoda. Praví: australský ovčák je pes se silným hlídacím instinktem. Z toho vyplývá, že australský ovčák je přirozeně teritoriální a má silné sklony k ochraně svého domova a „svých lidí“. Má tendence ohlašovat podezřelé situace štěkotem a v případě potřeby se nezdráhá adekvátně zasáhnout (vyniká schopností samostatného rozhodování v případě, že toho není jeho majitel schopen – a to z různých důvodů).
První projevy hlídacího instinktu se manifestují v horizontu mezi 3. a 24. měsícem věku. Jsou australští ovčáci, kteří začnou „hlídat“ již v raném štěněčím věku a jsou jedinci, kteří se takto začnou projevovat až v momentě, kdy psychicky dospějí (jsou linie, které dospívají jak psychicky, tak fyzicky podstatně později).
Vyrovnaná povaha se projevuje i v rámci hlídacího instinktu. Aussík je schopný velice efektivně ohlídat svůj domov, ale v případě, že majitel uvítá „cizince“ jako svého hosta, by měl zastavit veškeré reakce a hosta tolerovat. V žádném případě není žádoucí, aby i přes to stupňoval své reakce.

V souvislosti s hlídacím instinktem a teritoriálním cítěním se mohou vyskytovat následující potenciálně „problémové situace“:

„Nežádoucí“ štěkání/hlídání
Pokud nebydlíte zrovna na samotě, ale v panelovém domě či v jinak „těsném“ soužití se sousedy, mohl by vášnivý hlídač za dveřmi představovat nemalý problém.
Jak je zmiňováno výše, je individuální, kdy se objeví první náznaky označování divných zvuků nebo podezřelého pohybu kolem domova vrčením či štěkotem. Pokud však považujete za nežádoucí, aby váš australák na podobné podněty reagoval, je dobré přijít s konstruktivním řešením již v tomto období. Zapomeňte na to, že problém „sám zmizí“ ;o)

Možný způsob řešení: Pes se neustále učí prostřednictvím zkušeností. Myslete na to, že i s hlídacím instinktem se pes musí naučit správně nakládat (Na co mám reagovat a jakým způsobem?) Zpětnou vazbu o tom, co je žádoucí či nežádoucí ohlašovat, mu můžete poskytnout i vy. Záleží na každém z nás, do jaké formy chceme tvarovat reakce svého psa.
Já osobně volím kombinaci 4 základních „režimů“ dle toho, kde se se svými psy nacházím.

• V bytě si tvaruji reakce pouze na mimořádné zvuky (šramot kolem dveří).

• Na chalupě, kde je časté řádění zlodějů, je v hlídání téměř neomezuji.

• V případě potřeby (cizí prostředí/neohlášená návštěva) pracuji s povelem, který zastavuje reakci a umísťuje psa do zóny přibližně 1 metru kolem mě.

• Klec je „posvátným místem“, kde se nehlídá, ale odpočívá.

Výrazně bych doporučila pracovat se psem klidně a systematicky, výhradně za využití pozitivní odměny (pamlsek či hra za absenci reakce na zvuk) a negativního trestu (případný štěkot zastavím chycením za obojek a odvedením psa na místo, kde se uklidní). Důležité je také dbát na fakt, že pouze odměna má tu „moc“ vytvořit nové chování, které nahradí to nežádoucí. Proto zvyšujte náročnost v podobě intenzity zvuku či podnětu, který má pes „odignorovat“ postupně, ať má šanci být v tréninku úspěšný (získat odměnu).
Myslete na to, že modifikujete přirozené chování vašeho psa. Nepoužívejte pozitivní tresty (nebijte/necukejte/nekřičte/nevyvíjejte psychický nátlak) na svého psa za to, že je australským ovčákem. Dle mého názoru také není „fér“ zadupat přirozenost psa do země (hlídači nikdy v životě neumožnit hlídat), ale je více než vhodné mít danou vlastnost pod kontrolou.
Pokud Vás rozčiluje štěkot a nemáte trpělivost ani chuť svého psa učit, jak má být dobrým hlídačem dle Vašich představ, pořiďte si plemeno bez hlídacího instinktu. Oba dva pak budete jistě spokojenější.

Teritoriální cítění ve spojení s hlídacím instinktem
Opět se budu odkazovat na historii plemene. Australský ovčák velice často pracoval mimo svůj domov (přesun dobytka na sezónní pastvy,…). Bylo tedy zapotřebí, aby svou roli ochránce stáda a „svých lidí“ byl schopen uplatnit i „mimo ploty své domoviny“.
Mnoho majitelů australáků popisuje, že jsou jejich psi velice flexibilní, co se týče prostor, které hlídají. Svůj „radar“ na podezřelé dění v okolí zapnou velice rychle v případě, že jste se usadili na dovolené v chatce, ve vlakovém kupé či si rozložili deku v přírodě.
Mladý nezkušený pes může opět reagovat štěkotem i na „běžné dění“ (prostě jej vyhodnotí, jako podezřelé). U zkušeného sebevědomého dospělého jedince lze sledovat majestátní pozorování okolí, kdy není pochyb o tom, že má pod kontrolou veškeré dění široko daleko.
Australský ovčák má mimo jiné dokonale vyvinutou schopnost samostatného rozhodování v případě, že toho jeho majitel není schopen. Četné příběhy „ze života s aussíkem“ potvrzují rozličnou reakci např.: na cizí osobu přistupující do kupé v případě, kdy majitel spí, a když je bdělý. V případě, kdy je vzhůru (majitel je schopný monitorovat okolní dění za psa) reaguje na přistupující v klidu. Jakmile však majitel usne, přebírá kontrolu nad situací a přistupující mu „ohlašuje“.
Australský ovčák také vyniká citem pro odhad situace. U některých jedinců lze pozorovat odlišnou reakci na běžného kolemjdoucího, který se jen zastavil na kus řeči a pochybná individua: opilce/bezdomovce/….
Reakce vždy manifestují sebevědomí, ochranitelský instinkt a mají charakter varování. Nikdy nejsou produktem strachu, přeskokové nebo surově agresivní.
Možný způsob řešen případných problémů: viz. „Nežádoucí“ štěkání

Hlídání si zdrojů (jídlo, batoh s pamlsky/hračkami, páníček – který je v některých systémech tréninku právě klíčem ke všem zdrojům)
Jedná se o relativně častý problém. Formy hlídání si zdrojů mohou být opět různé (pevné držení těla + upřený pohled → vrčení → cenění zubů → výpad) v různém stupni i „rychlosti“ provedení. Znám mnoho majitelů, co považují své štěně aussíka, které ňafe po ostatních psech za maximálně komické, roztomilé a vydatně se tím baví. Proti gustu…ale já osobně v tom shledávám zárodek problému s velkým potenciálem. Jakýkoliv start agresivní reakce je pro psa stres. Stres je pro organismus nemalou zátěží a představa, že tomu bude můj pes vystaven každodenně, v průběhu obyčejné procházky, výletu či tréninku, je pro mě osobně nemyslitelná.
Možný způsob řešení: opět doporučuji práci s pozitivní odměnou (odměna absence jakékoliv reakce) a negativním trestem (pokud se pes zachová „škaredě“, o zdroj, který si tak usilovně střeží, přijde…trenéři se různí v názoru, zda-li má tento zdroj má dostat pes, před kterým si jej střežil nebo ne).
Před tím, než začnete situaci řešit, je klíčové, abyste si byli jistí, jaký zdroj si Váš pes hlídá.
A stále platí zlaté pravidlo: odměna tvoří chování + pracovat s náročností (vzdálenost ostatních psů od zdroje) ;o)
Příklad č. 1: můj pes má tendenci si hlídat misku s pamlsky, kterou mám připravenou na stolku před druhým psem. Pokud toleruje přítomnost druhého psa – krmím. Pokud na něj nějak zareaguje - přestanu ho krmit a odvedu jej + buď prokrmím psa, před kterým si misku hlídal nebo ne).
Příklad č. 2: máme situaci, kdy je hlouček lidí, psů a na zemi se válí pár klacků. Pokud je můj pes bez reakce – odměna (pamlsek/hra s klackem).

1. Pokud si můj pes hlídá klacek – odvedu ho dál od klacku.

2. Pokud si hlídá mě (pamlsky v mé kapse) – poprosím pomocníka, ať psa odvede nebo odvedu psa a uvážu, následně se vrátím do skupinky a po chvilce zpět pro psa. V případě, že bych v této situaci reagovala jako v situaci a). Odměnila bych jeho vrčení na ostatní psy. Protože by jím docílil toho, že se od nich společně vzdálíme (cenný zdroj tím získá pro sebe).

Dodatek:

Přítomnost/absence hlídacího instinktu či rezervovanosti k cizím lidem
Australský ovčák je mladé plemeno. Je nutné dodat, že výše popisované „vlastnosti“, od kterých se pak mohou obvíjet případné problémy se nemusí týkat každého zástupce plemene.
Konkrétně v otázce hlídacího instinktu a velice často skloňované rezervovanosti k cizím lidem jsou i v zemi původu australského ovčáka diskutovány 2 pohledy na věc s ohledem na výhradní využití psa (řekla bych, že tento bod je společně s otázkou temperamentu jedním z nejdiskutovanějších). Na otázku proč existuje jednoduchá odpověď. Představte si práci rozhodčího v kruhu. Velice často dochází k náhlému zásahu/rychlému přiblížení se do osobního prostoru psa spojeného s osaháváním různých část těla včetně citlivých partií bez počátečního seznámení. Drtivá většina rozhodčích (tento fakt je nejspíš umocněn i častým využívání all-round rozhodčí zejména u akcí pod hlavičkou FCI) očekává minimálně neutrální reakci a sympatizuje s vřelou reakcí ze strany psa.
Chovatelé, využívající své psy k práci blížící se té, pro kterou byl australský ovčák vyšlechtěn, si trvají na zachování hlídacího instinktu a přirozené rezervovanosti k cizím lidem. Dle jejich názoru australský ovčák s typickou povahou nebude vítat rozhodčího s úsměvem od ucha k uchu. Dalším faktem je, že příprava takového psa na rozličné jednání rozhodčího si žádá systematickou práci o více krocích a cesta k cíli = uvolněný pes (jen ten je schopen se předvést v celé své kráse) a zachování živého temperamentu, je podstatně delší než u psů, kteří jsou přirozeně společenští.
Druhý pohled na věc mají chovatelé, kteří nalezli zálibu především ve výstavách. Ti argumentují tím, že společenskou povahu jejich psů jim ještě žádný rozhodčí nevytkl, za to nedůvěřivé reakce (odstoupení při prohmatávání těla, atd.) jsou často penalizovány minimálně tím, že dojem, který zanechá „rozesmátý“ aussík je podstatně lepší. Stejně tak výchova a socializační plán směřující k bezproblémovému soužití je u jedince se silným hlídacím instinktem podstatně složitější a časově náročnější než u milovníků lidí bez hlídacího instinktu.
Z toho je poměrně snadno odvoditelné, že selekce povahy bude u obou dvou názorových táborů probíhat rozdílným směrem (otázka selekce prací versus výstavním kruhem). A možná i proto tu máme tolik aussíků se zcela jinou „životní filosofií“ týkající se otázky vztahu k cizím lidem a potřeby hlídat si svůj domov.
Přes to standard/y hovoří v této otázce jasně: Australský ovčák je pes se silným hlídacím a ovčáckým instinktem. K cizím lidem je rezervovaný, nevykazuje však plachost. – ale otázku rezervovanosti si detailněji rozebereme až v příštím článku ;o)

1. POVAHA

3. REZERVOVANOST K CIZÍM LIDEM

4.„OBDOBÍ REAKTIVNÍCH AUSTRALÁKŮ“

autor: Veronika Gesierichová

Foto: Nikola Kratochvílová, Ondra Uhlíř